Režie:
Alice NellisHudba:
Bedřich SmetanaHrají:
Kateřina Kněžíková, Richard Samek, Jiří Sulženko, Josef Moravec, Jiří Hájek, Jaroslav KyzlinkObsahy(1)
Nejpopulárnější česká komická opera na libreto Karla Sabiny k 200. výročí narození Bedřicha Smetany v aktuální inscenaci Národního divadla v Praze... Již více než 150 let vévodí Prodaná nevěsta české opeře. Nikomu jinému, ani Smetanovi samotnému, se nepodařilo překonat její popularitu, která se za ta léta dostala takříkajíc do naší národní DNA. Na dobu, v níž vznikala, tedy 60. léta 19. století, však byla Prodanka vlastně dosti drzým experimentem – Bedřich Smetana s libretistou Karlem Sabinou se mistrně vysmáli všem, kdo si „národní operu“ představovali jako idylický obrázek z českého venkova, kde vládnou samé národní ctnosti. Prodaná nevěsta je mnohem více humoristickou operou než operou „národní“. Jenže její humor je přesně ten, který Češi tolik milují, a tak se Smetanova opera, plná ironie, kousavého, občas až cynického vtipu, ale ovšem také něhy a obyčejné radosti ze života, nakonec přece jen stala operou národní v tom nejlepším slova smyslu... Prodanka byla v Národním divadle nastudována v mnoha podobách a nikdy neopustila jeho stálý repertoár. V pořadí již jedenadvacátou inscenaci vytvořila filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. V jejím podání si Prodaná nevěsta tentokrát nedělá legraci jen z pradávných českých vesničanů, ale i z těch, kteří se již po generace stále znovu a znovu snaží najít klíč, jak tuto českou operu oper inscenovat – z operních tvůrců samotných. A tak se v nové Prodané nevěstě vypráví nejen příběh o Mařence, Jeníkovi, Vaškovi a Kecalovi, ale také o tom, „jak se dělá opera“ – totiž jak se postupně zkouší a získává svou divadelní podobu, jak se režisér snaží udělat operu „moderně“ a druzí o to nestojí, co všechno se při zkouškách může stát a jak Prodanka nakonec najde tu svou správnou podobu – hodně veselou, ale také dojemnou a krásnou na pohled! (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Mnou právě udělené hodnocení ubralo další procento v celkovém hodnocení, a není divu. Kdybych měl k tomu pravomoc, nařídil bych lékařské vyšetření Alice Nellis psychiatrem. Buďto by se ukázalo, že je zcela normální, a pak bych jí odteď přidělil práci leda tak na výkopu kanálů (kde by ji přešly roupy), nebo že je opravdu psychicky nemocná, a v tomto případě by měla strávit značně dlouhý čas někde v Bohnicích. Tuto dámu nechci nikdy potkat osobně, doufám, že tu pochybnou čest nikdy mít nebudu. Neměl bych si s ní co říct. A ještě malá poznámka. Divím se, že v tom vůbec chtěl někdo účinkovat. Zřejmě jsou na tom čeští umělci tak finančně špatně, že prostě musejí vzít zavděk čímkoli, aby se uživili. Jinak si to neumím vysvětlit. ()
"Věrné milování, nepřeruší žádné zloby naléhání...." Prodanou nevěstu jako věrný milovník Smetanových oper miluji, Alice Nellis mě ale touto necitlivou inscenací hodně nazlobila. Vůbec nejde o to, že v opeře nebyly použity klasické kostýmy, ale aby se děj (minimálně prvního jednání) musel odehrávat v kulisách "socialistického" paneláku, aby tanečníci místo polky museli tancovat breakdance a aby Mařenka musela chodit po jeviště o francouzské holi, to fakt jako ne. Celý ten paralelní příběh o nácviku inscenace opery, který zde Nellis vystavěla, mi ani za mák nepřišel vtipný. Malinko jsem se pousmál jen, když se na scéně objevil místo standardního medvěda medvěd bílý (lední)) a pak při scéně, kdy komedianti skákali na trampolínách. Celkově to ale mnohdy bylo o tom zavřít oči a jen poslouchat úžasnou hudbu. Kvůli ní jsem si to taky (po zhlednutí naživo v ND) v televizi opětovně pustil. A skoro se mi chtělo si u toho, tak jako onehdy v divadle, zabučet a vyjádřit tak svůj zásadní nesouhlas se současný trendem "režisérismu" na opeře. Ta jedna hvězdička je tak jen kvůli Smetanově hudbě, jejíž kvalita naštěstí zůstává. ()
Pejsek Toník byl jedinou bohulibostí večera (jakkoli to zní neuvěřitelně, neboť na programu byla Smetanova Prodaná nevěsta), a nejen to, musel být chudinka hluchý. Totálně hluchý, jako vysloužilý moskevský policejní oř Stock, který nehnul brvou uprostřed válečné vřavy a vybuchujících šrapnelů, když na něm seděl Chris Plummer při šíleném ruském natáčení Waterloo. Toník byl nejspíš i slepý, jinak by tohle “režijní uchopení” vážně nedal a rychle by utekl ke své kostičce v rekvizitárně. 🤓 Vladimír Franz teď v Sedmém nebi na Vltavě ve dvou dílech názorně a návodně (jak on moc dobře umí) rozebral našeho dvousetletého hudebního génia. Ve druhé části ve 24. min. pustí předehru k Prodance v nastudování dirigenta Karla Ančerla a už jen touto krátkou ukázkou si srovnáte měřítka kvality a hned budete v obraze (nahrávka se dá samozřejmě snadno pořídit celá, třeba v radiotéce Českého rozhlasu). Zkusit můžete i současného Jakuba Hrůšu na YT - Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, předehra k opeře (Jakub Hrůša & Česká filharmonie). A vzhledem k tomu, že poslední sabotáž Smetany v Kapličce jen dokonala normalizační korozi hornouherských na tomto geniálním díle, asi je nejvyšší čas, osvěžit si kanonickou nahrávku souboru ND v nastudování Zdeňka Chalabaly z roku 1959 v dokonalém českém pěveckém obsazení (na supraphonline není nic snazšího). Abychom nezapomněli, jaká je to krása, protože Prodaná nevěsta není vepřo, knedlo, zelo, nýbrž zvukový krystal, jak ji vystihl Franz, a je nedílnou “součástí legionu andělů strážných této země…hudba, neznající bolest, laskavá, plná světla a radosti… Smetanova hudba nám říká: Opatrujte ji, je krásná. Toto je vaše země. Budete-li o ni opravdu pečovat, všechno dobře dopadne.” https://vltava.rozhlas.cz/skladatel-o-skladateli-bedrich-smetana-v-sedmem-nebi-vladimira-franze-9184756 🤓 Nevím, o co pečují v Kapličce, vzhledem k jejich zřejmé neformě (od fyzičky přes nápady až po řemeslo), asi jim nevadí nesmyslně utrácet svůj čas (za všechny naše prachy), ale my ostatní můžeme žít šťastné a smysluplné životy poslechem kvalitních nahrávek, sledováním dobrých filmů a péčí o rodnou hroudu. A Bedřich z nás může mít radost, ne, že ne. ()
Můj odpad patří dramaturgii/režii. Tušila jsem, že touha zpracovat tento materiál „moderně“ a „nově“ v podání Alice Nellis nedopadne dobře, ale že to bude až taková hrůza, to mě ani ve snu nenapadlo. Zpěváci jsou vynikající, dokonce i Kněžíková, jejíž zadýchané, tlačené koloratury mi jindy působí takřka nervové potíže :), je zde dobrá – je to její poloha, kam se její způsob práce s hlasem i tembr hodí. Tedy doporučuji poslouchat bez obrazu. Což je samozřejmě škoda. ()
Na divnou staženou přehlídku jde o přehrátí známé přehrávky, která nikam nevede. ()
To je takový problém opatřit kostýmy a postavit na pódiu něco, co nějak (aspoň vzdáleně) připomíná vesnici? Anebo když už se kostýmy nestihly ušít ani vypůjčit a na kulisy den před představením shořely, tak aspoň nevymýšlet hovadiny a udělat to z nouze třeba jako takovou civilní koncertní verzi? ()
Alice Nellis opět nadřadila své zbytnělé ego původnímu záměru autora a je z toho její další umělecká prohra a potažmo i prohra Národního divadla. Co naplat, že Smetanova hudba je překrásná a že i po hudební stránce všichni odvedli skvělé výkony, když se na to skoro nedá dívat. Až v posledním dějství režisérka předvedla, že kdyby byla pokornější, uměla by ztvárnit klasické dílo moderně a přitom mu neubližovat. Proto jsem se nakonec přiklonil místo "odpadu" alespoň k jedné *. ()
Hravá a kouzelná. Takové divadlo na divadle. Moje první operní představení, u kterého jsem se pobavila. A to nejen díky komickým postavám Vaška a Kecala. Smekám před režisérskými nápady Alice Nellis. Užijeme si od retro socialistické romance z panelákového sídliště, přes principála se cvičenými opicemi, až po nádherně bělostné finále s alternující Mařenkou. Špičkové hudební a pěvecké provedení tolika krásných melodií a notoricky známých árií souznělo i po 150 letech s dnešní dobou. ()
Opera vůbec není něco, co bych obecně vydržel, ale jednou jsem se zapřel a prostě jsem to dal. V témhle moderní adaptaci to pořád není nic, co bych chtěl vidět podruhé, ale v rámci studie národního kulturního dědictví jsem to sjel až do konce a přitom jsem očima sledoval libreto. Sborové pasáže se mi i celkem líbí, ale ta dějová vata je na mě stále moc. Alici Nellis ale patří můj obdiv za odvahu, jak si vytřela s těmi, co berou Prodanou nevěstu jako nedotknutelnou klasiku, která si vytřela s těmi, co brali jakoukoliv operu jako nedotknutelnou klasiku už před 150 lety. ()
Bílý medvěd byl nasnadě, škoda ()
Sledovala jsem bedlivě a prakticky nespustila oko z obrazovky, protože to bylo nečekaně zajímavé. První dějství jsem se bavila u drobných zábavných scének zkoušky a boje o titulní roli. Druhé dějství jako paralela vesnice a paneláku bylo přesným přepisem tehdejšího do dnešních reálií. A třetí dějství ve víceméně tradičních kostýmech, ale celé v odstínech bílé, místy na černém pozadí, bylo dechberoucí. Výtečná scéna s opicemi a na to navazující groteska principála s Vaškem a jejich neobratnými pohyby na trampolíně. No a operně absurdní finále se dvěma Mařenkami. Za mě spokojenost. ()
Alice Nellis to dokázala, z geniálního kusu udělala totální odpad. V některých pasážích mi bylo na zvracení, fakt nechápu, proč se někdo snaží o moderní pojetí klasiky, originál to dost degraduje, což je škoda... ()
Nojo, zas tu chybí nadhled a smysl pro humor. Si pusťte staré záznamy, když chcete své nedotknutelné dílo mít stále stejné, vždyť je to komická opera ;-) Je to vtipné a pohodové a výkony prostě parádní ;-) ()
Ještě jsem neměla příležitost vidět v divadle nastudování Smetanovy Prodané nevěsty a tak trochu jsem to plánovala. Rozhodla jsem se, že než navštívím divadlo, podívám se na operu v TV. K výročí byl vybrán záznam představení z ND, s premiérou v r. 2022, Vzhledem k tomu, že znám vývoj tohoto divadla s častou, umanutě destruktivní režií jak činohry, tak opery a nutkání některých režisérů a dramatiků originálně cupovat klasiku, objevily se obavy a první pochybnosti. No, ale přece jen, co můžou zkazit na „Prodance" - přemýšlela jsem. Moc asi ne, snad, co?! Fatální omyl. Přiznávám, že má fantazie a odhad, kam se může posunout neumětelství, trapnost a nuda, jsou mizerné a uboze nedostačující. _ Režijní záměr přiblížit divákovi, co obnáší divadelní práce, profese „za jevištěm", ukázat, s jakými obtížemi a jak nesnadno probíhá nastudování opery, vč. rivality a uměleckého tápání, a to vše diletantsky vrazit do nejoblíbenější a dle statistiky nejhranější opery Bedřicha Smetany, se nepovedl. Nemám zájem sledovat z Prodané nevěsty vytržené postavy s lahváčemi, posedávající na židlích nebo pivních přepravkách, tanečníky u kulis činžáků, předvádějící Street dance naprosto neladící s hudbou, Mařenky, jednu doplněnou o slušivou berli a číšnický ohoz, ani poslouchat árii debaty Jeníka s šéfem o výši honoráře a podmínkách smlouvy. Kdybych chtěla vzít děti na časem prověřenou klasiku, tak takovému paskvilu bych se zdaleka vyhla. O to víc oceňuji nedávno navštívené opery: Aidu, Armidu a Rusalku (pozor, mám na mysli tu v režii Zdeňka Trošky, protože do ND se vkrádá zbrusu nové nastudování Dvořákovy opery). Díky počinu Alice Nellis ušetřím za vstupenky do divadla a díky záznamu jsem včas varovaná. Taky díky za nepromarněný čas a zabránění zhnusení přímo v hledišti Národního divadla. ()
To jako vážně ? asi jsem staromilec ale tohle je příšernost... ne to nedám ()
Režisérky v přechodu by měly tvořit pod zvýšeným dozorem. ()
Muzikanti výborní, pěvci taky dobří, pěvecky i herecky, ale jinak je ta inscenace příšerná. Nellis by měla zůstat u produkce špatných filmů, tak aspoň nenapáchá škody na národní kultuře... ()