Faunovo velmi pozdní odpoledne

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)

Tenhle film = Leoš Suchařípa. S ním to jde nahoru i dolů, stoupá i padá. Ze začátku se to zdá být v pořádku, jeho průpovídky působí dobře, ale pak to začne být strašně stereotypní a vlastně se to motá pořád dokola. Vyvrcholení je až v samém závěru filmu, kdy se starý svůdník opije, a pak pro něj přijde "smrt". Konec. Titulky. Bohužel se na tuhle část načekáte až až, těch 99min. je celkem moc. (01.07.2010)

Tohle je hodně originální, fraškovitá, psychologická sonda do duše jednoho archetypálního muže. Věra Chytilová zachytila určité fluidum. To vyvěrá nejen v experimentálních záběrech. Vysmívá se můžům i ženám. Mě osobně uhranula šéfová. Ta stará semetrika, i přes to všechno chtěla (Fauna, lásku, cit?). I Faun chtěl být milován a chtěl milovat, jenže když pořád někdo utíká před stárnutím tím, že ukájí své libido... . Paní režisérka nabídla své skutečné nitro = 82%. (30.06.2010)

Vera Chytilova mala pred tymto filmom na konte uz Kalamitu a Panelstory, takze reziserske skusenosti bolo kde nazbierat. Hlavna dejova linia je sice priemerna, ale to mi vobec nevadi, lebo na herecke vykony Libuse Pospisilovej a Chylkovej sa dobre pozeralo a ako hovorim, Chytilovu ja osobne mozem a jej filmy detto /ale iba jej tvorbu do Chytilovej 70 -ky/. 75 % (05.03.2013)

Tohle že je feministické dílo zesměšňující muže? Možná ještě tak velmi zlehka některé stránky mužství, navíc, časem mělo být podstatně hůř (např. Pasti, pasti pastičky). Jistě, Faunův život se svým neustálým opakováním (nejen dívky, ale i práce, to "Maroko") stává stereotypem a vyprázdněným zvykem, listí žloutne, vzduch chladne a za dveřmi se už pomalu chystá zima / smrtka se svou kosou. Ale ostatní postavy v tomto tanci života na tom nejsou o moc líp, spíš naopak. Směšná je šéfka, snažící se zaujmout, směšný je jediný kamarád se svou milující manželkou a sekretářkou "cipískem", směšné a většinou prázdné (proto ani nemají jména, jsou to jen zajíci, lovná zvěř) jsou zástupy dívek (spíš typů než dívek), procházející staromládeneckým podkrovím. Ostrůvky života zobrazují jen osoby, na které se dívá s despektem Faun sám - sousedky stařenky, které mu velmi nepříjemně připomínají vlastní věk i smrtelnost, no a pak taky Vlastička, ten poklad, sedící naproti němu v kanceláři, o který musí Faun nejprve přijít, aby pochopil, co v něm měl i nechtěl mít. Měsíce (roky?) doufající, chviličku šťastná ("vy jste se kvůli mně opil"), stává se nakonec taky směšnou. Na druhou stranu je tu taky pár pěkně mrazivých chvil („Musíme se zamyslet… Jak nejlépe zničíme člověka?“). Závěr je překrásně obrazný a dvojlomný (k tomu navíc ten výkřik "já ještě chci něco udělat!"). A Faun? Taky jsem se nejdřív obávala, jestli manýra Suchařípova bude v hlavní roli snesitelná - a více než byla. Ta role mu sedla jako žádná jiná. (12.11.2012)