Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrají:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (více)Obsahy(1)
Stárnoucí elegán a svůdník Faun, vlastním jménem Karel (L. Suchařípa), žije v Praze na Malé Straně v pečlivě udržovaném půdním bytě, vybaveném většinou starožitným nábytkem. Pro starou správcovou domu je to ovšem tatrman. Faun pracuje v podniku zahraničního obchodu pod přísnou šéfkou (L. Pospíšilová). Všímá si však výhradně pohledných mladších kolegyň – snad jen s výjimkou sekretářky Vlasty (V. Špicnerová), která je do něj zamilovaná. Faun s oblibou svádí neznámé mladé ženy, ale pokaždé se je snaží včas vystrnadit ze svého bytu, aby nenarušily jeho zaběhaný pořádek. Jenže čas je neúprosný a povadlý elegán to začíná poznávat na každém kroku. Jedno z jeho prvních prozření při pohledu na nové krásky je, že všechno se stihnout nedá. A to je jen začátek trapně komických a nakonec až tragických situací, které Fauna nevyhnutelně čekají… (Česká televize)
(více)Recenze (234)
Vera Chytilova mala pred tymto filmom na konte uz Kalamitu a Panelstory, takze reziserske skusenosti bolo kde nazbierat. Hlavna dejova linia je sice priemerna, ale to mi vobec nevadi, lebo na herecke vykony Libuse Pospisilovej a Chylkovej sa dobre pozeralo a ako hovorim, Chytilovu ja osobne mozem a jej filmy detto /ale iba jej tvorbu do Chytilovej 70 -ky/. 75 % ()
Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ ()
Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak... daleko. ()
Spousta skvělých herců vedlejších rolí se nikdy nedočkala velké, neřkuli titulní role. Namátkou Karel Augusta, Ferdinand Krůta, Oldřich Vlach a mnoho dalších. Leoši Suchařípovi se to podařilo hned u velké Věry Chytilové a zhostil se své šance náramně. A ruku na srdce přítomní pánové! Tohle blbnutí, když chlapovi ujíždí poslední vlak může potkat většinu z nás, stejně jako zánět prostaty. :) ()
"To víš, ženský jsou nevyzpytatelný." Snímkem Faunovo velmi pozdní odpoledne otřásla Věra Chytilová snad nejvíce za svou kariéru zavedenými klišé a předsudky, přičemž v rovině "vědomí souvislosti" opět úderně vystihla obraz pokřivené morálky socialistické společnosti. Obsadit do role milovníka Fauna, namísto bonviána Kopeckého, robustního Suchařípu a do role jeho kumpána Jiřího Hálka, byla trefa do černého. Pořád nevím, zda mě Suchařípovy fialové ponožky v kombinaci s bílým oblekem víc straší nebo uchvacují. ()
Galerie (17)
Photo © KF Praha
Zajímavosti (10)
- Faun bylo původně římské božstvo plodnosti, ochránce polí a stád. Později se Faunus stal jen mytologickou postavou, podobnou řeckému Satyrovi: byla to lesní bytost s napůl lidským a napůl kozlím tělem, která hraje na flétnu a tančí s nymfami. Stejná postava se v řecké mytologii nazývá Pan. (sator)
- Při natáčení režisérka tradičně terorizovala svoje herce. Leoš Suchařípa později začal brát prášky na uklidnění, aby křičící Chytilovou dokázal snášet. (BoredSeal)
- Ústřední Stivínův flétnový motiv k filmu je možné slyšet ve skladbě "Glömd" na albu Sons of Koop, vydané v roce 1997 skupinou Koop. (insurgentes)
Reklama