Hranice šílenství

"Nemyslela sis, že jsem mrtvý, že ne ?!" ;) Jednomu musí být zajímavých Spratlingových kameramanských kejklí a zejména výtečného Anthonyho Perkinse, který se pro tu jekyll-hydeovskou postavu samozřejmě přímo nabízel, až líto, zvlášť když tu vypadá jako zmatený transvestita.. A páně Stevensona rozhodně taky.. (13.04.2016)

Spojení Jackylla, Hyda a Jacka Rozparovače zní jako perfektní námět, ale Edge of Sanity ho nedokázalo nijak poutavě či inovativně uchopit a jen si jím tak přehazuje z ruky do ruky, ze scény do scény, ale schází větší hloubka a vykreslení postav i děje. Za zmínku stojí pouze výrazný expresivní vizuál, ale ani ten není využit ideálně. V několika scénách je možné jej vskutku obdivovat, v dalších působí směšně a velmi křečovitě, až pseudoumělecky, naprosto nevhodně pro tento film. Konec poslal i ten průměrný výsledek do žumpy zapomnění. Perkins zcela nezajímavý. (30.10.2010)

Anthony Perkins hulí po večerech koks a mění se na rozparovače, kterej morduje lehký děvy, protože když byl malej a ještě si nehrál s děvčaty na doktory, šel alespoň na čumendu za což dostal nařezáno a má z toho teď komplex. Knihu neznám a o to víc jsem filmem potěšen. Perkins ve dvojí roli výbornej, hudba, kamera (místy fakt paráda) i efekty na dobrý úrovni a pokud vezmeme v potaz, že Kikoïne před tím točil pornolegrandy s Briditte Lahaie a Marilyn Jess je to suverénně jeho nejlepší biják. 4,5* (26.06.2013)

Slušný mix Stevensonova kultovního příběhu a nikdy nevyřešeného řádění Jacka Rozparovače (k němuž se film nakonec přikloní). Výborná kamera, skvělý vizuál, pečlivá kompozice, práce se světlem a stínem (Perkinsonovy nasvícené oči působí děsivě), modrá a červené (jojo, Argentovy oblíbené), smysl pro detail. Snímek nešetří nahotou. Krásné ženy. Pěkné naturalistické podřezávání, nešetří se ani krví. Déšť bičuje noční ulice, krev stéká po stěně a barví temné louže, bouře, strach. Snímek vypadá, jakoby vznikl v 60. - 70. letech, což byl zřejmě tvůrčí záměr. Tím si u mě získal body navíc. Perkins se cítí v roli psychopatů jako doma, což je nakonec dobře. (22.12.2016)

Fůze pana Hyda a Jacka Rozparovače je sice na jednu stranu nestvůrný, historii i literaturu prznící hybrid, na stranu druhou ovšem velezábavná záležitost a pro milce dekadence 19.století (a zároveň i praštěných filmů) lahůdka. Jenom nevím, proč tahle zběsilost nemá i škatulku "komedie", protože o klasický horror se opravdu nejedná. Perkinsova pitvorná a přehrávaná kreace pana Hyda má totiž podle mne k horroru hodně daleko, zvlášť když mi neodbytně připomínala o rok starší, a ještě o třídu lepší "takyhorror" Vampire's Kiss s geniálním mladým Cagem. Šmrncněte Stevensonův příběh trochu expresionismem a punkem, no a dostanete Edge of Sanity. A navíc u mě boduje i skutečnost, že Jekyllovu ženu hraje Glynis Barber, pamětníkům slovenských dabingů v ČST dobře známá jako Makepeacová od Dempseyho. (13.07.2016)