poster

Jan 69

Dokumentární / Krátkometrážní

Československo, 1969, 7 min

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Mertax
    *****

    Tak zde opravdu nemám, co bych napsala. Snad jen - díkybohu, že se to podařilo úspěšně schovat a zase najít (v roce 2002). Toto je skutečně poklad.(8.4.2008)

  • vypravěč
    *****

    Oba krátké filmy zachycující obecné pohnutí po Palachově sebeupálení, Milotův Jan 1969 i Ticho Milana Peera, zpracovávají své téma s podobnou naléhavostí a osobním zaujetím, a přesto se podstatně liší. Svědecký zrak Milotův, zaujatě se orientující v otřeseném velkoměstském dění, pohlcuje skutečnost s velkým sebezapřením, ba téměř neotřesitelně (nikoliv však chladně). Peer je naopak důvěrný, volbou obrazů spíše líčí osobní drama svědků než dění, nesnaží se je vyložit a vztahuje se k tomu nejnenápadnějšímu a nejbližšímu jako k ohnisku všeobecně zakušené tragédie, a tomu odpovídá i prostá píseň Mikoláškova, jejíž slova se ve snímku opakují téměř jako mantra. Palachův jinošský čin tedy zachycují z obou krajních chápavých pozic: mužné a dětské (k nimž třetí, neporozumivý, dospělý mohou demonstrovat odvrácené tváře, zpochybňující jeho smysl). Jindřich Chalupecký to glosoval takto: „Jan Palach byl prý dohnán k zoufalství. Snad se to dá tak říci; ale nebyla to beznaděj. Obětoval svůj život, protože tímto životem a v tomto životě nemohl nic dosíci. Mnozí přitom říkali a psali, že život je více než smrt. Ale kdo to ví? Právě o tom nebyl Jan Palach a jeho druzi přesvědčeni. Učinili smrt mírou života; absolutní čin mírou konání v relativitě. ,Po Palachově činu se shodně mluvilo o absolutních měřítkách,‘ napsal známý komentátor; ,nevěřím v jejich uplatnění v denním životě,‘ pokračoval, ,i když nepopírám mravní hodnotu Palachovy výzvy.‘ Rozpor v této větě je významuplný. Ukazuje na intelektuální nesnáze, do nichž ono obřadné konání uvrhlo pozorovatele. Mravní hodnota Palachovy výzvy nespočívá přece v ničem jiném, než že právě vyzdvihla absolutní měřítka. Ale jak smířit absolutno s relativnem? Absolutno nelze relativizovat, relativno nelze absolutizovat. Vůči relativnu zdá se absolutno iluzí - stejně jako vůči absolutnu zdá se iluzí relativno. Čin, jako byl Palachův, je v podstatě přerušením souvislostí. Vymyká se proudu příčin a následků, je mimo zákon světa. Nepatří do světského řádu, nýbrž do řádu posvátného. Smyslem oběti je smířit lidskou společnost s božským. Nezbytným vykonáváním světského života se člověk stává součástí světa, odpadá od božského. Oběť má restituovat dotyk lidského s božským. Oběť se udává v relativním světě, ale ukončuje řetěz kauzalit; je světsky bez účelu. Je bezúčelným zničením života, zvrácením jeho světského smyslu, jeho navrácením do nebytí, z něhož vzešel. Ale toto nebytí není už chápáno jako prázdnota. Je to pléróma, plné prázdno, absolutno. Je to něco docela jiného než relativní svět, je to pramen, odkud život vzchází, a oběť je rozhodnutím, které dává přednost onomu pramenu a původu před světem již uskutečněným. […] Oběť je výzvou k rozpomenutí na transcendenci. Život bez transcendence je odkázán na jsoucí, vydán automatismu udávání, odsouzen k zanikání v entropickém spádu jsoucího. Nemá důvodu a nemá míry. Evropští etnologové vysvětlují oběť jako naivní obchod s bohy: do, ut des, dávám, abys dal. Ale materiální fakt oběti nemá sám významu. Ať jde o doslovnou oběť života nebo oběť v přeneseném smyslu, její význam je symbolický. Je rozhodnutím dávat v životě přednost božím příkazům před světským prospěchem. Proto také oběť Jana Palacha nebyla pochopena jako výzva k světské akci. Lidský život se nedá vyměnit za nic v tomto světě - za zrušení cenzury či jiný akt. Cena lidského života je absolutní a nedá se splatit relativním činem. Oběť Jana Palacha mohla být pochopena jenom jako výzva změnit celý život, zbavit se hříchu, znova se odhodlat k životu.“(26.11.2015)

  • evapetra
    *****

    Tím zoufalým činem, obětí, kterou položil, chtěl student Jan Palach znovu vyburcovat odvahu svých spoluobčanů k protestům proti okupaci, znovuzavedení cenzury a postupnému dalšímu omezování občanských svobod. Těžko se však postavit do cesty sovětským a dalším spřáteleným tankům. Na dlouhá léta poslední mohutné shromáždění občanů se v ulicích Prahy sešlo při Palachově pohřbu. Tyto smutné záběry, které dojímají dnes stejně jako před těmi desetiletími, mohla tehdy ještě televize divákům zprostředkovat. O dva měsíce později, když byl v tichosti pohřbíván Jan Zajíc, už to možné nebylo.(20.1.2015)

  • Ligter
    *****

    Na sedmi minutách celoplošně zakotvený společenský marasmus. Prakticky je to jen epizodní odstín hluboké šedi, ale ve své radikálnosti a syrovosti vydá za regulérní celovečerní dokument; dokonce do takové míry, že Palachův pohřeb vypadá jako dějinný bod nula, z něhož nejenže není návratu, ani postupu kupředu, ale jen nekonečného sestupu. Síla.(23.8.2018)

  • sator
    *****

    Mučedník je člověk, kterému záleží na něčem mimo něj tolik, že nedbá o svůj život. Sebevrah je člověk, kterému záleží na čemkoli mimo něj tak málo, že už s tím nechce nic mít. Jeden chce, aby něco začalo, druhý, aby všechno skončilo.............Bylo to jedno z mála hvězdných období dějin Čechů.Kde bychom byli z hlediska etického,morálního,kdybychom zvedli Palachovu pochodeň dnes ?(11.6.2009)

  • arcticsky
    *****

    Co k tomuto působivému obrazovému záznamu dodat? Snad jen větu z Hrdého Budžese: Komunisti a Rusáci jsou svině!(16.1.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace