Šašek a královna

S Věrou Chytilovou jsem nějakou chvíli měla trochu problém, její filmy nejsou pro každého, člověk se v nich musí najít, musí jim přijít na chuť. Jednou padla moje volba právě na Šaška a královnu a musím říct - nelituji. Nejvíce se mi líbil Bolek Polívka, jeho některé kreace byly až artistické, předvedl svoje herecké umění, předvedl i svoje šaškovství, a přesto to byla úplně jiná role a herecké poloha. S Chantal se dobře doplňovali, Chytilová dodala osobitý styl, záplavu červené barvy, satiru, komiku (ale ne tu, kdy se za břicho popadáte). Šašek a královna se mi jako film líbil. (03.04.2012)

Chytilka na začátku sešupu od předrevoluční anarchistické fantasmagoričnosti, kterou jsem na ní miloval, k porevolučním zapšklým upachtěně provokujícím agitkám – zde naštěstí pořád ještě výrazně převažuje to první. Ve své době mě to dostalo naprosto do kolen, dnes mi už vadí jednak ty názvuky pozdějších levných (oč ironičtějších, o to víc herecky, režijně a střihově odbytých) satir na tzv. českou malost, jednak fakt, že to vonnegutovské pendlování v čase (nápad to byl hezkej) je roubováno se střídavými úspěchy – tu krásně halucinogenně, onde vysloveně rozpačitě – a místo aby směřovalo k nějakému celek obohacujícímu vyústění, skončí tou nejbanálnější možnou vysvětlovací figurou. Další problém je vyvanutí dobového politického podtextu – je neuvěřitelné, jak posunuté vnímání jsme tenkrát měli a jaké jinotaje dokázali nacházet; tuhle citlivost už dnes nemáme ani my, co pamatujeme, natož divák narozený později. Ale kamera, muzika a hlavně Bolek s Chantalkou a původní divadelní linie poetického zobrazení SM vztahu, to všechno je pořád výtečné. (24.02.2013)

"Šašek a královná". Submisívny Bolek Polívka a jeho dominantná manželka Chantal Poullain - Polívková. Nevyskákaný valašský mládenec a francúzska svetobežníčka, čo zablúdila na Moravu. Podivná dvojica v podivnom filme podivnej českej režisérky Věry Chytilovej. Snímok je natočený podľa rovnomennej divadelnej hry. Pre niekoho je to veľké umenie, pre iného len absurdný nezmysel. Ja zostávam vôči tomu chladný, nezaujatý. Svojim spôsbom je to originálne, ale na druhej strane aj hodne nudné. ** (28.10.2017)

Pozoruhodný, vizuálně opulentní převod kongeniálního divadelního představení Bolka Polívky a Chantal Poullain. Silně a nezvykle působí "těkavá" kamera stejně jako barevně výrazné a fantaskní kostýmy. Podobně jako hirnlego jsem film viděl kdysi před mnoha lety jako malý kluk a zažral se mi velmi hluboko pod kůži. Až o mnoho let později jsem vidět přímo divadelní představení (ze záznamu ČT) a opět jsem byl nadšen. Nyní se ty dvě vzpomínky novým shlédnutím filmu spojily a musím říci, že můj původní dojem se potvrdil jen z části. Divadelní představení hodnotím přecejen výš a nově doplněný "současný" děj mi připadá místy poněkud jalově zahraný (vítání hostů, ožralý myslivec, atp). Na druhou stranu oceňuji to, že se Chytilová pokusila převést divadelní představení tvůrčím a zároveň ryze filmovým způsobem, přičemž kontakt s publikem v divadle nahradila (respektive, možná šlo o nápad Bolka Polívky, který na scénáři spolupracoval) kontaktem s "realitou", s níž se střetávají snové vize. Excelentní je herectví Chantal Poullain i Bolka Polívky, kterým rozhodně nechybí obrovské nasazení, silný výraz a bezprostřednost. Škoda, že roli manžela nehrál nějaký skutečný Němec. Jiří Kodet se sice snaží a například scéna na posedu je skutečně výborná, ale kromě toho, že evidentně vůbec neumí německy má i dosti příšerný přízvuk, což vedle vybroušené francouzštiny Chantal Poullain působí zvlášť markantně. Také herecký výkon Vlastimila Brodského je poněkud nevýrazný. Působivé jsou zato "kulisy" hradu Švihova, kde se drtivá většina filmu natáčela (Kromě toho spatříme také scény točené v nádvoří a ochozu hradu Zvíkova). Celkový dojem: 85% (16.07.2008)

Famózní divadelní představení, díky němuž je dnes Polívka tam kde je (kdepak vlastně je?), převedené na filmové plátno. Úkol to přetěžký, ale v podstatě zvládnutý dobře. Řada vtipů už přeznamenává Dědictví, ale tady je ještě navíc mystika snu a reality splývající do nejistoty obecního blázna na hradě Švihov, stojícího náhle tváří v tvář své milované královně (Matičce). (27.02.2011)