Šašek a královna

Divadelní hru jsem naneštěstí ještě neviděl. K filmu jsem přistupoval s jistými rozpaky, které však byly po pár okamžicích zahnány do kouta. Hodně se v jeho souvislosti (a vůbec Šaška a královny jako celku) hovoří o Polívkovi, kterému jako divadelnímu herci, komikovi a hlavně mimovi role v obou jejích polohách opravdu sedla (však si ji taky pro sebe napsal, že ano), ale u mně jej o dost převyšuje Chantal - obě polohy její role jsou hereckým koncertem s graciézní artikulací v obou jazycích, uhrančivými a nenávistnými pohledy, nádherným smíchem a živočišnou (přesto aristokratickou a elegantní) erotičností sršící z každého jejího pohybu, pohledu či slova. Nádherná role pro nádhernou ženu a skvělou herečku. Dobře a nápaditě zpracovaný příběh o moci, bezmoci, lhostejnosti a potřebnosti. A Kodetův němec je fakt k popukání. "Klesám k zemi, jíž zároveň opouštím!" (09.01.2009)

Nesedlo mi to. Ono ani to divadlo mne neuvedlo v úžas. A toto byl jen jeho slabší odvar. Několik zajímavých scén se zde objevilo, pár myšlenek také, ale prostě to bylo takové „udyndané“. Navíc stopáž byla zbytečně dlouhá, ke konci jsem už obracel oči v sloup. Vlastně to před horším hodnocením zachránila scéna příjezdu hajného z hospy. (02.03.2017)

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)

K téhle látce mi Chytilové agresivní styl nesedí. Cílem přece není rozmělňovat, ale hustit, hustit, hustit! Za největší rozmělňovací nešťastnost považuji zhmotnění postavy krále. To má být přízrak, co se tyčí za plentou. Čarodějnice z Blair, nikdy neviděný fantom, který nedovoluje postavám přijít až k sobě, protože vždy bude mezi nimi. Ruční kamera nět. Nět, nět. Chci neměnnou dějinnou stabilitu, před kterou se neuteče. Můžeme se zmítat obrazem zleva doprava, zprava doleva, ale obraz se nehne, o tom by to mělo být. A bohužel Boleček v civilní podobě vypadá tak moc jako "blbej milionář", že mu tu vážnost prostě nežeru. Civilnost je moc civilní, stylizujme ji, když už, tak už. Jo a ještě jsem si tak vzpomněla, že mi taky vadí to, že ve hře je šašek "v civilní podobě" strašně chytrý, kdežto tady je kastelán dost slabomyslný. (15.04.2010)

Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. (22.02.2012)