Meze Waltera Hortona

V rámci krátké stopáže a komorního aranžmá absolutní výsledek - znepokojivý příběh, který dokáže vystřídat mnoho nálad od pobavení, přes absurdnější rovinu až po nejhlubší mrazení. A nejen to, navíc každou minutou získává širší přesah a podněty k dalšímu přemýšlení o temných hlubinách v samotném člověku. Jiřina Jirásková a její monolog je ukázkou hereckého mistrovství, které vrcholí v úžasném duetu s opět démonickým Rudolfem Hrušínským. No a anglické prostředí s nezbytnými proprietami už jen dobrušuje tento televizní klenot. (29.01.2013)

Tak trochu fantasy komedie a trochu psychologická studie muže, který z ničeho nic začne hrát fantasticky hrát na piano. Vůbec však neví co hraje ani co bude hrát, nikdy nehraje to, co už hrál a protože mu brzy přijde inspirace z minulosti, začne hrát to, co skladatelé nosí v hlavách. A tím se stává nebezpečným pro budoucnost vážné hudby. Zajímavá, ale nijak vyjímečná malá komedie. Hudba: Chopin, Mozart, Bach, Beethoven, Liszt, Debussy, Janáček, Bartók & Fišer. Hudební spolupráce: M. Novotný (30.11.2012)

No, komedie... Tak mezi všemi k tomuto filmu vhodnými žánry bych ji dal asi na poslední místo, tohle je hlavně mysteriózní. Každopádně ten námět mě hodně zaujal a byl jsem zvědavý, jak vyvrcholí. Pravda, ta závěrečná pointa je dost zajímavá a i chytrá, ale stejně jsem pořád čekal, že se vysvětlí, odkud Walter Horton vzal tuhle zvláštní schopnost. A to tam bohužel vysvětlené není. Ale i tak to má celkem tajemnou atmosféru a dobře se na to kouká, jen té hudby je tu přehnaně moc, až mi to ke konci vadilo (a to mám klasickou hudbu rád). Někdy i zbytečně natahuje děj. Slabé 4* (27.10.2020)

Povídku s nenápadným hororovým podtextem o největším hudebním zloději všech dob jsem považovala za nezfilmovatelnou a její česká televizní adaptace mi dokázala, že jsem měla pravdu. Děj povídky je jednoduchý až prostinký, není v ní žádná akce, o to více se musí spoléhat na atmosféru, na vykreslení napětí mezi postavami, na zjevný chlad mezi oběma manžely. Pro tv inscenaci, přestože je krátká, něco takového nestačí anebo to režisérka prostě nezvládla. ____ Přestože snímek trvá jen 38 minut, vleče se přímo zoufale sáhodlouhými a suchopárnými vnitřními monology s pohledem na nehybnou tvář toho kterého herce. Nezáživně ubíhající čas vyplňují ukázky klavírních koncertů a nesnesitelně prázdné pohledy diváků - bezvýrazných komparzistů. Etuda rozhovoru exaltované novinářky a snobské manželky by se dala stručně popsat - to až hanba fackovala. A to hlavně kvůli Ince Čekanové coby reportérce, která předvedla pravý výkon volšového dřeva bez talentu.___ Celá tahle inscenace ve mě vyvolala dojem muzeální vykopávky, která by měla zůstat navěky /ne/pečlivě uschována v depozitáři. /29. 10. 14./ (29.10.2014)

Vzhledem k tomu, že nejsem fanda vážné hudby, v dlouhých pasážích, kdy Bróďa preludoval jsem trpěl, i když musím uznat, že skladby byly podány velmi kvalitně. Ovšem byl jsem tak zvědavý na pointu příběhu, že mi film celkem rychle utekl, obzvláště poté, co se k Brodskému a Jiráskové přidal jako obvykle skvělý Hrušínský. I tak si myslím, že film mohl být téměř několikaminutovou jednohubkou. Pointy jsem se dočkal a musím říci, že mě mile překvapila, neboť nebyla příliš předvídatelná a možných konců by vymyslel více asi každý. Film mi silně připomínal styl scifi a mysteriózních povídek Josefa Nesvadby, ale jak jsem se dozvěděl, autorem předlohy byl John Seymour Sharnik. (28.11.2012)