Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Přiznávám, že tohle bylo i na mne trochu moc. Sice obrazy mohly být sebekrásnější, ale jinak jsem se opravdu nudil a to mám Armenii i poesii rád. A asi bych měl poděkovat bohu za tu sestříhanou verzi, protože 3 hodiny bych asi opravdu nezvládl. Ale řekněme, že za to výtvarno si ty 3 hvězdy zaslouží. ()
Neco takoveho jsem dosud asi nevidel, a nejak si s tim nevim rady...vyjevy/obrazy nadherne, ale... uvidime, treba se k tomu casem vratim. Dokonalou tvar Sofiko Chiaureli si budu pamatovat uz asi navzdy. ()
Barva granátového zobrazuje život armenského básníka osmnáctého století jménem Sajat-Nova. Nejde však ani zdaleka o životopisný film tak, bychom si v první chvíli představovali. Jak nás hned v úvodu režisér pomocí titulků varuje – zobrazuje jeho duši zapomocí symboliky a alegorií. V jakési orientaci nám pomáhají mezititulky uvozující každou z osmi kapitol. Pomáhají však spíše v chronologické orientaci, ne již tak s interpretací jednotlivých obrazů. Protože právě především pomocí statických obrazů film k divákovi promlouvá, nebo ještě lépe řečeno na diváka působí. Skrze ně bychom se měli pokusit do filmu spíše vcítit, než se mu snažit porozumět. ()
krása ()
Je otázka, jaký má smysl do filmu přenášet svůj vlastní mentální konstrukt poezie. Film nesnesitelný hlavně pro dnešního diváka, který jaksi nemá v podvědomí dva tisíce let arménské kulturní tradice a může se chytat maximálně v křesťanské interpretaci. A to je celkem málo. Na vizuální orgasmy odtržené od obsahu už mám Argenta, sorry, Sergeji. 50% ()
Zhlédnout "1001 filmů, které musíte vidět než zemřete" je někdy nadlidský úkol... ()
[3,5*] Poetické dielo s nádhernými obrazovými výjavmi, hýriacimi úchvatnými farbami, v dokonale zladených farebných kompozíciách. Divák sleduje niečo, čo sa len tak nevidí, niečo veľmi podivné (akési živé obrazy), ale krásne podivné a vôbec tomu nemusí rozumieť, aby sa tým mohol kochať. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Film, který není pro masy. Film, který není ani pro cinefily. Film pro ty, kdo si (obávám se nejlépe dopředu) nastudují životopis Sajat-Novy, dějiny Arménie, symboliku arménského křesťanství a Orientu vůbec. Film, jehož každý jednotlivý záběr vypadá neskutečně promyšleně, ale celek je nesourodý. Některé části jsou krásné, např. Modlitba před lovem, ale jednotlivé kapitoly se zvrtnou do zdánlivě či skutečně nesmyslné kolážovité tříště. Lecčemus jsem nerozuměl, lecčemus ani nikdy rozumět nebudu. Sajat-Nova je pro mě naprosto neznámé jméno a tento film mi jej nijak nepřiblížil. Tento film je velmi obtížná báseň, která je občas nesmírně krásná, občas manýristicky zahleděná do sebe, občas nesmyslná. Nevím, jak hodně filmu ublížil sestřih a co vlastně Paradžanov zamýšlel, ale pochybuji, že bych to pochopil i kdybych viděl původní verzi. Jinak mi forma rozhodně nepřišla nijak novátorská, inscenační postupy mi hodně připomínají němý film, statická kamera, výrazně stylizované herectví, nesouvislý střih. Jen práce s barvou vyniká. ()
Jedná se o velmi krásné obrazy. Vnímám je však příliš jako obrazy a význam a děj se mi tam zcela ztrácí. Na mě holt zdá se umělecké příliš, i když vizuálně velmi působivé. ()
Díky setu od Time Is Away jsem si vzpomněl, že musím konečně dohnat tento velký filmový rest - životopis středověkého arménského trubadůra/básníka Sayat Nova. Vizuálně jeden z nejkrásnějších filmů vůbec. Promlouvá to jazykem symbolických obrazů ala Jodorowsky nebo Greeenaway. Poetické vizionářské podobenství, ze kterýho museli být ruští cenzoři hodně vyplesklí :-). Zamítli název Sayat Nova, protože jim (oprávněně) nepřipadalo, že by se jednalo o srozumitelné převyprávění jeho života, ale pod jiným názvem to povolili. Existuje luxusní zrestaurovaná verze "The.Color.of.Pomegranates.1969.1080p.BluRay.x264-USURY" z remasterovaným zvukem i obrazem, ke které sedí české titulky. ()
Inspirativní obrazy a kompozice, ale zejména kvůli přílišnému užívání celků dosti náročné na sledování. ()
Parajanovovo dílo je jediná nekončící obrazová báseň. Děj je bez znalosti arménských reálií a Sayatovy poezie ještě méně pochopitelný, než u jeho ostatních filmů. Tento film je něco jiného, něco, čeho bych nečekal původ SSSR a rok výroby 1969. Dechberoucí exotika. ()
Opojné. Nic podobného jsem ještě neviděla a myslím, že už ani neuvidím. Ale bylo by to krásné, kdyby se našel někdo s podobným záměrem. Takto barvitá a tvarovaná báseň je přesně můj šálek kávy. ()
Jak jinak udělat filmovou poctu básníkovi, než filmovou poetikou? Ze začátku jsem byl nadšenej, protože se to nepodobá čemukoli, co jsem předtím viděl. Moje nadšení opadlo když jsem u toho asi 6x v průběhů dvou pokusů o shlédnutí usnul, nakonec jsem to sice dokoukal, ale tohle by se mi u filmu stávat nemělo... I tak klobouk dolů, tohle natočit v době sovětský nadvlády, kdy se kláštery předělávaly na vepříny, na to musí mít člověk koule. ()
Těžko hodnotitelný životopisný snímek (který zcela ignoruje znaky pro biografický žánr) plný symboliky, který není na jen tak ledajaké pokoukání u oběda. Ašik-Kerib rovněž od Paradžanova byl mnohem srozumitelnější. Ale jedná se o umění samo o sobě - scéna se sedícím básníkem na střeše arménské katedrály, která je poseta otevřenými knihami, jejichž listy obrací vítr, je nezapomenutelná. Šílenost! ()
Pane jo, to byla jízda! Cítil jsem se jako kdybych zkonzumoval osobní drogový kabinet Huntera S. Thompsona. Tohle má spíše než k filmu asi nejbliz k Cimrmanovým živým obrazům. Na tripu. Který travite v armenske pouští. Překvapivě to nenudi, obrazy se střídají dostatečně rychle aby neoslabovaly pozornost, a co se týče obsahové stránky, budete si připadat jak v galerii muzea moderního umeni. Tolik šílených, ale přitom fascinujicich výjevů. Navíc to celé zajímavé doplňuje místní hudba a ještě pusobiveji její absence. Líbí se mi, že si film na nic nehraje, už disclaimer před začátkem filmu tvrdí že je to spíš nějaký druh introspekce, než koherentni filmová struktura, narozdíl od např. takového Marienbadu, který vám neustále dává najevo že nedavate moc pozor a že je to vlastně strašně jednoduche. Jediné co jsem nepobral je význam filmu, na to jsem se přestal soustředit asi po 15 vteřinách, jinak bych se asi zbláznil. Jednodušší by bylo vytvořit si dejovou a vyznamovou linii z obsahu depozitáře v Louvru. Shrnuto a podtrženo - Fascinující album zhruba petivterinovych obrazu, s lehce surrealistickym nádechem. ()
Nejsem básník a poezii čtu jen výjimečně. Filmovou poezii mám rád zřídkakdy. Pokud má tvar podobenství přistihuju se, že vnimám formu (vizuál) a nikoliv obsah a tím mi uniká sdělení filmu. Stejně tak to u mě bylo s Barvou granátového jablka - snímek zůstává v mých očí vizuální hostinou s perfektní prací herců a celého štábu, ale ne snímkem, kterým bych pochopil, nebo ho znovuzhlédnutím chtěl pochopit. ()
Paradžanov byl génius. Škoda, že toho natočil tak málo, ale vše, co po něm zůstalo, patří do zlatého fondu kinematogrefie. ()
Ako niečo takéto mohlo vzniknúť v ZSSR za Brežneva, je pre mňa záhadou. Možno v rámci "podpory kultúrnej pestrosti národov Sovietskeho zväzu". V trhovom prostredí by to však nemohlo vzniknúť ani náhodou. Pod Kaukazom je to klasika, a teraz možno očakávať zvýšenie záujmu zo Západu, po videoklipe Katie Melua: Love Is A Silent Thief, ktorý je celý zostrihaný zo scén z tohoto filmu. Takto nejako si predstavujem že by vyzeralo, keby nejaký šialenec skúsil sfilmovať Chazarský slovník od Milorada Paviča. ()