Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Jedná sa o veľmi prepracovaný, ale ťažko uchopiteľný film, ktorý pomocou obrazov a podobenstiev rozpráva príbeh o pocitoch básnika Sajat - Novu, od jeho detstva po smrť. Paradžanov vytvoril naozaj zvláštny film, ktorý svojou pútavosťou, pestrosťou a symbolickosťou patrí k veľmi zaujímavým filmom, ktoré sa dajú čítať na viac krát a v ktorých môžete vždy objaviť niečo nové. Silné scény - obeta baránkov, alebo jedna z posledných scén, kde sú bezhlavý kohúti hodený k mŕtvemu telu uprostred sviečok, sa striedajú s tými poetickejšími a vytvárajú naozaj rôznorodú mozaiku obrazov, ktoré sú naozaj úchvatné. Napadá ma akú silu by mal pre mňa film, keby som poznal básne Sajat - Novu, alebo vedel niečo viac o jeho živote. Netradičný film, pri ktorom sa dá krásne rozmýšľať ale je skôr určený pre tých, ktorým to rozmýšľanie nevadí. ()
Jeden z nejneuchopitelnějších a nejdepresivnějších filmových zážitků, těžko řict zda je více o bolesti, o rezignaci, o zklamání či o usmíření - a dokud nebudu schopen tuto performanci pochopit alespoň z nějaké signifikantní části, nedovolím si ji ohodnotit ()
Neobyčejné vizuální vyjádření pocitů ze středověkých lyrických básní v mystické filmové mozaice, kde každý záběr je umělecký obraz v té nejušlechtilejší estetické podobě. ()
Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()
Vizuálne sa to dá, čo na to povedať. Ale je to práve len takýto film. ()
Nevím, zda únavou, ale byl to jedeen z mála filmů, které jsem ve Varech měl probléém dokoukat. A pamatuji si jen "Joergyj!" ()
Když nemáte rádi poetické filmy, tak se vám tohle líbit nebude. Pokud vám ale poezie něco říká, tak vás tenhle film musí nesmírně potěšit. Je to vršení obrazů za sebe, obrazů, které jsou téměř statické. Ano, díky tomu je film zdlouhavý a někomu se může jevit nudný, ale touhle formou odvyprávět životopis, to chce odvahu. A také talent, který se zde projevil. ()
Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu. ()
Այս ֆիլմը գեղեցիկ ու լի իշխանության ուղղափառ պատարագին. ()
Skvost! ()
Nejprve jsem chtěl napsat jenom to, že tento film je (stejně jako třeba filmy Tarkovského) o tom nejpodstatnějším v lidském životě (tedy o jeho smyslu), ale po přečtení všech zdejších komentů musím ještě překročit svůj vnitřní zákaz vyjadřovat se k jednotlivým uživatelům a dodat, že Hejtmy je vůl. ()
Tak něco takového jsem snad ještě nikdy neviděl. Jo, lyrických filmů už jsem pár viděl, ale všechny vypadaly jinak, než Barva granátového jablka. Sled zvláštních, promyšlených záběrů, které tak nějak "vypráví" o životě Sajať-Novi (asi se to tak skloňuje). Ale i přesto, že některé záběry působí opravdu dokonale a má to celé 78 minut, i přes to je ten film nudný. Když už to vypadalo, že se do toho konečně dostanu a začne mě to bavit, tak to vždycky po pěti minutách přešlo a pak se tu po čase zase vrátilo, ale že by mě od určité části začal ten film bavit celý, to se nestalo. Takže ve finále mi tu zůstal zajímavý a originální film, u kterého jsem se ale dost nudil. 3* ()
aj pri urcitej davke skormnosti nie je problem namyslat si, ze som uz videl vsetko. chut granatovych jablk je strateny klenot ruskej kinematografie, ktory ma prekvapil. iste, na lyricky film bez deja, so statickou kamerou, skor pohyblivymi fotografiami ako filmom samym je potrebne iste dusevne rozpolozenie. no ak sa to podari, monzo aj nejaky ten transcedentny okami sa dostavi. :) ()
Velmi krásná barevná mozaika plná symbolů, kterým rozumí více ti, kdo v nich dokáží číst... http://www.youtube.com/watch?v=TrRdOZ2vulM&feature=relmfu ()
Napoprvé jsem to zkusil takto: Sednout si, popadnout ženu za ruku, zklidnit svého vnitřního uhihňaného fakana, probudit oduševnělého chlapečka s velkýma udivenýma očima a nechat si do hlavy proudit živé obrazy, jako by člověk viděl první film v životě a neměl žádná očekávání stran toho, jak má taková věc vypadat. Nepokoušet se dešifrovat vrstvy židovské, řecké, arménské ani čistě soukromé autorské symboliky (i když člověku někdy připadá zřejmá a tu a tam až naivně doslovná), nehledat za každým rohem duchovní horizontály a vertikály, nelapat dějinné souvislosti, nechat obrazy, ať se spojují samy a tvoří si souvislosti vlastní. Upřímně řečeno docela dřina a vlastně prachsprosté zneužití autorského vypětí jako meditační žíněnky, ale výsledek nebyl vůbec marný. Příště se pokusím zapojit nesoustavné náznaky kulturního rozhledu. ()
Z výtvarného hlediska (barva, kompozice záběru, kostýmy...) se jedná o jednu z nejúchvatnějších věcí, jakou jsem kdy viděl. ()
Vo filme Farba granátového jablka dominuje prezentácia duchovných (predovšetkým kresťanských) súvislostí. Podstatnú úvahu o tomto filme ako mystagogickom umeleckom diele nájdeme v publikácii Vladimíra Suchánka Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu (piata kapitola). Skrz charakter kompozícií záberov, pripomínajúci stredovekú ikonografiu, je do diela vštepená christologická podstata filmového štýlu. Christocentrická podstata tohto filmu je iniciovaná hneď v úvodnej scéne, pomocou zobrazených znakov: granátové jablká sú vďaka svojej červenej šťave symbolom krvi Kristovej, ryba je jedným z najstarších kresťanských symbolov a tŕňová koruna je explicitným odkazom na Kristovo utrpenie. V syžete filmu je možné sledovať iniciačné stupne, ktoré duchovne poznamenávajú životnú púť básnika Sajat-Novu: v detstve je definovaný duchovný stav čistoty ľudskej osoby, v mladosti básnik spoznáva duchovný rozmer bytia, skrz objavenie erósu (milostný vzťah s gruzínskou princeznou Annou), v zasvätení (mníšstvo a kňazstvo) nachádza útočisko pred profánnym svetom a skrz smrť sa navracia k Bohu do večnosti. Samotná syžetová skladba filmu by sa dala prirovnať k akémusi univerzálnemu „kruhu spásy“. ()
Jediný film, u jehož sledování jsem si dělal poznámky. Slyšel jsem totiž tolik zvěstí, jak je to neuchopitelné dílo, že jsem si to těmi poznámkami chtěl pojistit. Díky tomu jsem se ani chvíli nenudil, ale taky jsem ze sledování filmu neměl žádný zážitek. :( Otázka je, jestli bych z prostého sledování nějaký zážitek měl, ale na to s prominutím odpovím až po (případném) opětovném zhlédnutí po x letech od tohohle. Pár příkladů z mých poznámek: ÚVOD: "Jsem člověk, jehož život a duše jsou utrpením." / noha šlape na hrozen vína - To by ještě šlo; narážka na Monty Pythony to být nemůže (vznikli až rok nato), takže je to určitě poukaz na utrpení plynoucí z nemožnosti (mnichů?) vychutnat víno. Pak už to ale jede: DĚTSTVÍ: mušle na prsou nahé ženy / žena s banjem - Mám tam hledat nějakou souvislost, nebo jen básník chtěl zaznamenat, že se ženy v Arménii umí pobavit stejně tak hudbou jako hrátkami s mlži? MLÁDÍ: žena drží kohouta a hůlku, pak hořící svíčku a růži, pak dvě bílé růže, pak lebku v helmě, pak mušli a paví brko, pak žena předává prsten do mužových zkrvavených dlaní / "z břehů svých se vylila řeka" - WTF?! (tady se na lepší komentář fakt nezmůžu) KLÁŠTER: 14 mužů kouše naráz do jablka. - V tom symbolika asi nebude, spíš se jenom kluci sešli na sváču. SEN: mnich, polonahý silák a dva členové Ku-Klux-Klanu se kývají do rytmu / zaduje tak silný vítr, až uletí střecha - Inu, sen. Mně se zase kdysi zdálo, že jsem vyhrál soutěž v odrolovávání toaleťáků. Nebudeme z toho dělat aféru. _____ Je možné, že mi nedošly nějaké z arménštiny nepřeložitelné slovní hříčky či básnické obraty. Pokud se tak stalo, zkuste mi to odpustit. _______ "[Mormó, mormó, mormó.]" = "Žal, žal, žal." ()
Báseň v obraze. Naozaj radikálny umelecký experiment, a ja som ho dobrovoľne podstúpil. Arménsky svet by bol pre nás asi málo pochopiteľný aj bez tohto videnia cez myslenie básnika a svojského režiséra. Nie je veľa filmov, kde mi šesťstupňové hodnotenie nestačí, a tu by sa zišlo niečo ako mimo môjho chápania. Uznám, že niečo na tom bude, hoci nie pre mňa, takže sa zdržím odpadu, na ktorý to vzhľadom na celkovú nepozerateľnosť smerovalo. Nepomohlo ani očividné skrátenie flmu, keď mnohé brutálne scény boli vystrihnuté, ako napríklad niekoľkonásobné podrezanie baránkov, pričom zostala iba krv na zemi. Je pre mňa záhadou, ako práve pre tento film skončil režisér na dlhé roky v gulagu. ()