Děvče za výkladem

Ani sám nevím jestli to je nebo není parodie, každopádně nádherně ukazuje nešvary tehdejších běžných filmů 30. let. Naivní, blbě sentimentální a s naprosto nehereckými výkony všech těch škatulek. Škatulek jako frajírek Raoula Schránila, protivná ale uvnitř milá Antonie Nedošinská, naivní Hana Vítová či roztržitý Václav Trégl. Přesto jsem se tolik nenudil i přes neúměrně natahovaný konec. (26.07.2008)

Velice průměrný úsměvný příběh s prvky sociálního dramatu. Dialogy jsou tak naivní, že jsem si díky nim uvědomil hrozivou skutečnost: že se tak v televizní tvorbě točí i dneska. Film se mi nezdál v jádru špatný, ale chyběla mu jakási jiskra. Je vhodný tak akorát na pomalé nedělní odpoledne, kafe a bábovku. 60% (14.12.2011)

Klasický romantický snímek třicátých let s průměrnou Vítovou a zde perfektní Nedošínskou v roli svérázné tetičky (jak jinak samozřejmě), které vydupe štěstí své nešťastné neteři (asi po stopadesáté hrané Vítovou). Milka Balek-Brodská se zde objevuje opětovně v roli místní pavlačové drbny (někdo by měl udělat studii, zda hrála taky někdy jinou roli, já osobně ji v jiné poloze neviděl). Ale jako celek je to dílko poměrně zdařilé a koukatelné. Jinak co mě opravdu rozesmálo, jak si tematicky romanticky laděný film dělá srandu z červené knihovny (a titul jedné z knih: "Tajemství staré panny" mě rozesmál k nepříčetnosti...). (05.01.2013)

Sentimentální melodramatický příběh jak vyšitý. Film svým tématem čerpající dnes už s plně běžných záležitostí (tenkrát to ale bylo trochu jiné). Mladá naivní Hana Vítová (Inka), která volí radši cestu svobodné matky, než aby byla v něčí područí. Slabošský a sobecký herec (Raoul Schránil), který se odmítá starat o jejich dítě a který až příliš podléhá až vlivu své matky (Marta Májová) spisovatelky ženských románů..Pro samotného Schránila to byl tak trochu odklon od jeho dosavadního filmování (později např. ještě Bílá Vrána). Sám se prý obával toho že mu tato vesměs nesympatická role, přinese ztrátu jeho popularity ale oddané fanynky to prý nesly celkem statečně..Slabší průměr.. (10.05.2006)

V tklivé formě sentimentálního červenoknižního dramatu prokukuje jako první jarní květ víc než slibný zárodek sociálního dramatu, který má oprávněnou ambici být nepatetickou, civilní ódou na solidaritu. Dívčí, ženskou, mužskou, lidskou; připočteme-li k tomuto východisku několik zajímavých formálních ozvláštnění (naprosto neobvyklé záběry na dobový tisk s titulky článků o zhoršující se mezinárodní situaci, až neobvykle otevřené rozhovory o oficiální dobovém ohlupování tzv. lidového čtenáře) zařazení do osvědčené škatulky "papírové" filmové váhy začne drhnout ještě víc. Mimo standardní, tj. nadprůměrný výkon Hany Vítové stojí za povšimnutí výrazný posun Antonie Nedošínské v její klasické úloze ženy z lidu; totéž platí i o Václavu Tréglovi, tomto věčném velkém herci malých rolí našeho hraného filmu. Vděčí za to jménu, které je podepsáno v rubrice režie: jedné z velkých, fatálně nedoceňovaných osobností naší národní kinematografie Miroslavu Cikánovi. V kontextu naší národní filmové tvorby třicátých let patří DĚVČE k té její části, která odkazuje jednoznačně k budoucnosti, k sociálnímu nejen národnímu, ale i evropskému sociálnímu filmu poválečné krize přelomu čtyřicátých a padesátých let (v této souvislosti se mi vybavuje Sicův ZÁZRAK V MILÁNĚ nebo Bergmanovo LÉTO S MONIKOU). Všechno nasvědčuje tomu, že nejen vrstevníci, ale i jejich potomci až příliš často k svému vlastnímu neprospěchu nerozumí sami sobě ani tam, kde se jedná o vrcholy jejich dobové současnosti a minulosti. Bohužel. (26.07.2008)