Obsahy(1)
Mistrovská studie manželského soužití, ironická nadsázka o iluzích a touze po zbohatnutí z pera amerického prozaika Marka Twaina se stala podkladem pro satirickou komedii a dva výborné herce – Jaroslavu Adamovou a Václava Vosku. Představují manželský pár, který žije velmi skromně. Peníze na nutné výdaje škudlivá manželka přesně rozděluje do plechovek k tomu určených a manželovi počítá i cigarety. A pak manželé dostanou dopis od údajného prastrýce, o němž nikdy neslyšeli. Ten jim slibuje, že po jeho smrti zdědí třicet tisíc dolarů. Manželé si předplatí místní deník, aby se z něj dozvěděli zprávu o strýcově smrti, neboť kontaktovat přímo strýce by bylo netaktní. A začínají počítat. Podnikavá manželka ví přesně, kam peníze investovat a jak je budou rozmnožovat. A léta s imaginárními investicemi ubíhají… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Vcelku milá i když vlastně dosti absurdní konverzační komedie o tom, co dokáže ze života manželského páru udělat příslib dědictví 30 tisíc dolarů. Čím jsou Sally s Elektrou starší, tím jsou chudší a chudší. O to více se však ubírají do virtuálního světa burzovních spekulací a rostoucích výnosů z imaginárních akcií. Radují se z toho, že mají "milion", popijí šampaňské a plánují zářné zítřky sobě i své dceři. Až krach na newyorské burze je vede k uvědomění, že to vše byla jen "hra". Absurdní hra, na jejímž konci zůstává jen jed na krysy... ()
Manželé Václav Voska a Jaroslava Adamová tráví desítky let čekání na dědictví od bohatého strýce fantazírováním o prozíravých investicích a rostoucím majetku, zatímco bezmála nemají co do úst. Jak říkával Josef Nesvadba, jádrem každé povídky je teze. Myšlenka vyjádřená jedinou srozumitelnou větou. V tomto případě dejme tomu "Je lepší zabydlet se v chatrči, než stavět vzdušné zámky" nebo prostě "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít". ;-) Unese taková mravokárná banalita středometrážní komedii? Kupodivu ano. Z povídky Marka Twainea je konverzační hra pro dva herce a jednu kulisu a ano, mohla být o něco kratší. Ale smíříme-li se s tím, že není, dosáhlo Dědictví na úvěr asi nejlepšího možného výsledku. Adamová a Voska předvádějí cosi jako zvolna gradovaný duet mluveného slova, který začne jako malé svěží preludium a skončí jako rekviem. Čím starší a chudší ti dva jsou, tím víc utíkají do vybájeného světa burzovních spekulací a rostoucích výnosů z imaginárních investic, tím vážněji je berou a tmelí jimi vztah, z něhož dávno vyprchala vášeň. Ze zdánlivé levné morality se zvolna stává docela dojemná romance dvou zoufalců a už proto, jak relativně málo byli Voska i Adamová obsazováni, Dědictví na úvěr získává na hodnotě. 70% ()
Peníze nade vše. Václav Voska a Jaroslava Adamová sklízeli bouřlivé úspěchy už na prknech Městských divadel pražských, kde excelovali především v Dürrenmattově hře Play Strindberg, a tento výjimečný partnerský vztah je zachycen, alespoň částečně, také prostřednictvím této nadmíru půvabné televizní komedie o malých lidech s velkými plány. V případě obou umělců jsme svědky špičkových hereckých výkonů, v současnosti již nedostižitelných. ()
O stavění vzdušných zámků, o hře, která přestane být hrou a pohltí své aktéry, o náhradě skutečného života iluzí. Na začátku je jeden dopis, na konci krach na burze, prázdná spíž a jed na krysy. Svým způsobem je to depresivní, ale v tak rozkošném podání Jaroslavy Adamové a Václava Vosky, že jsem hltal každé slovo. "Nejistota je za námi, Sally. Máme rovný milion." ()
Sólo pro dva herce. Jaroslava Adamová a Václav Voska. Úplně je z nich cítit nefalšované divadelnictví, dialogy secvičené jako na jevišti. Příběh z pera Marka Twaina o manželích, kteří desítky let čekají na skon strýce a budují si imaginární konto z burzovních zpráv. Více by mě tohle zpracování sedělo na divadle, divím se, že po takové látce v dnešní době nikdo ani neštěkne. ()
Reklama