Má je pomsta

Korejská filmová syrovost a strohost je přesně můj šálek filmového čaje, no a v Parkově opusu Boksuneun naui geot jsem si jich užil vrchovatě. Úvodní film jeho "trilogie pomsty" je podle mě z celé trilogie nejpůsobivější. Je introvertní, těžkomyslný, artový i realistický, a hlavně je nelaskavý a nemilosrdný; žádný velký sentiment a patos, žádný velký soucit s postavami, žádný happyend, ani dílčí. A tak to mám rád, život totiž není žádná sranda. Silné scény: Továrna, příběh propuštěného svářeče, scéna z výtahu, celý závěr... vlastně celý film. "Já vím, že nejsi špatný kluk, ale snad chápeš, proč tě musím zabít..." (23.04.2014)

První část volné trilogie se společným tématem pomsty, který se od druhého i třetího filmu série liší jako den a noc. Každý ze snímků jde svou vlastní svébytnou cestou a každá z těch cest je brilantní. Zde se jde po syrové a drsné cestičce vydlážděné pomalým tempem s maximálním důrazem na postavy a především s uvěřitelnějšími (a s více variacemi) na pomstu. To celé bez formálního kabátku či technických hrátek. Což nejenže nevadí, ale ono je to naopak dobře; tento civilní komorní tón zde sedne. Problémy jsou ovšem hned dva. Hudba, která skoro není a když tak je nenápadná; což je u Parka minimálně zarážející. A celé to funguje spíše v jednotlivých působivých scénách než-li jako jeden soudržný celek. (29.04.2005)

Spíš zpruzeně uznalé než potěšené třihvězdičky. Možná jsem na takto rozvláčný asijský thriler jen dnes neměl náladu, možná není Park můj šálek kávy (což je pravděpodobnější). Uvědomuju si, že v průměru na mě mnohem víc působí asijské romance, než asijské thrillery, což je - vzhledem k mému jinak temnému filmovému zaměření - celkem překvapující... (29.12.2011)

Ako je už u Parka zvykom po formálnej stránke sa filmu nedá nič vytknúť. To isté platí aj o deji a herckých výkonoch. Menej akcie než u Oldboy-a ale viac emócií a hlavne lepší scenár. Pre mňa minimálne tak dobré ako geniálny Oldboy. (25.09.2005)

V porovnaní s Oldboyom je hlavne prvá polovica filmu predovšetkým o ľudskom neštastí a smole. Druhá, ale už o pomste s veľkým "P". Všetky tieto elementy sú divákovi predostrené v celej svojej "čistej kráse". Dlhé zábery na mimiku človeka prežívajúceho tie najhoršie formy utrpenia či už psychyckého alebo fyzického, prakticky bez hudby mi občas pripomínali štýl Aronofského. Čo do formy, je film trochu tahšie stráviteľný a myslím že si toľko fanúšíkov ako spomínaný Oldboy nenajde. Hlavne u menej náročného publika. Ešte chcem vyzdvihnúť vizuálnu stránku, ktorá vyniká hlavne svojou originalitou a neokúkaným štýlom. (03.08.2005)