Režie:
Marek NajbrtKamera:
Miloslav HolmanHudba:
Petr MarekHrají:
Jan Budař, Klára Melíšková, Jiří Ornest, Josef Polášek, Leoš Noha, Tomáš Matonoha, Will Spoor, Jan Řehák, Cyril DrozdaObsahy(1)
Pro řadu Čechů je lední hokej sakrálním prostorem, kde si realizují vlastní touhu po dokonalosti, vítězství, obdivu a moci. V takové fanoušky se mění i skupinka hrdinů, obývajících zdevastovanou vesničku kdesi v českém pohraničí. Scházejí se v průběhu mistrovství světa před skomírající televizní obrazovkou v místní hospodě, jejíž zadlužený majitel Karel už nemá odvahu po nich požadovat peníze za útratu. Chodí sem opuštěný invalida Jarda, který nenávidí Romy, poctivec Josef, jehož hlavní starostí je, aby ho za Roma nikdo nepovažoval, neurotický Pražák Pavel, pokoušející se vyhnat ze své víkendové chalupy původního německého majitele, žena hostinského Zdena, po níž pokukuje Jardův dospívající syn a jež miluje světáckého řidiče, jehož autobus zprostředkovává jediné spojení se světem Autoři nabízejí hořce drsnou, černohumornou grotesku o citové prázdnotě a lidské malosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (210)
Pro mě nejlepší český film roku. Skvělá hudba, skvělí herci, kteří na nás nekoukají z každého druhého programu TV, zádumčivá atmosféra zimní bezsněžné krajiny a celkově netypicko české syrové looserovské komické podání. Nerodí se v zemi České moc filmů, které jsou aspoň trochu jiné jako ty ostatní. Tohle je jeden z nich. ()
Nepropadejte žádné naději! Parta ztroskotanců na konci světa, mistrovství v hokeji- a poslední pokusy o záchranu již ztracené naděje na důstojný život. Partička herců, charaktery krásně vyprofilované, jenom tomu chybí jakýkoliv smysl. A to je u filmů dosti podstatný aspekt. Jako výkřik dobré, ale to velké Nic, které z toho všeho kouká, je až moc velké. 60% ()
Prazvláštní film, který se dost vymyká svou formou běžnému českému standartu. Od tématu hokejových fanoušků jsem si sliboval hodně, ale nakonec to dopadlo spíš průměrně - především proto, že děj je předvídatelný a bez jakéhokoliv překvapení. Není zde nic, co by diváka dokázalo vtáhnout, snad všechny postavy jsou nesympatické a není důvod s nimi soucítit a nebo jim dokonce fandit. Příběh není složitý a místo fanoušků hokeje se mohlo jednat o cokoliv jiného - což je škoda, protože značný potenciál ten námět má, jenže zde zůstal bohužel naprosto nevyužit. Tady ve skutečnosti o hokej vážně nejde, ačkoliv to byl zřejmě původní záměr tvůrců - zpracovat nějak motiv lidí, kteří žijí pro fandění. Pak jim možná došlo, že to nestačí a tak přidali mnoho dalších motivů a ve výsledku se jedná o poněkud nerealisticky podaný příběh chudáků z nějaké vesnice (nebo snad samoty? když ve filmu vystupuje všehovšudy 10 postav...), kteří se snaží vymanit ze svejch zpackanejch životů a samozřejmě jim to vůbec nejde. A kromě toho se tam "řeší" další vážné motivy, aby byl charakter českého zaprděného vesničana úplný - roztržky s Němci a odpor k Cikánům... jenže se nic nevyřeší, postavy jsou vám naprosto ukradené, divákovi je jedno, jak film dopadne. Je to chcípáckej film a to nemam rád. Některým lidem se to samozřejmě líbí, ale já se u toho zoufale nebavil a to je pro mě při hodnocení hlavní. PS: Ze zobrazení pití ředidla/benzínu se mi dělalo fyzicky špatně. ()
...celý film mě mrazilo v zádech!!!!....život v pustině ze stejnýma lidma, v odporným prostředí, jen s náznaky nějaké mlhavé naděje..... dusně skvělá atmosféra a výborná hudba, dodávají snímku, těžko rychle se vykouřícího z hlavy šmrnc a grády!!!....v každém filmovém obraze se dělo něco zajímavýho a tím film byl hnán dopředu!!!!!...škoda, že se nedozvim jak to ze všema dopadne:) ()
Jedna moje teta bydlí v absolutní prdeli světa. Ta vesnice má sice několik desítek čísel, ale když se tam projdete třeba i v pravé poledne, myslíte si, že má obyvatel jen pět. Tím chci říct, že pokud tvůrci chtěli vyprávět o několika jediních, nemuseli představovat lidi ze širokého okolí atd. atd. Tenhle film je neuvěřitelně těsným spojením reality a jakéhosi "soukromého světa", do kterého všichni utíkáme - to je vyjádřeno i těmi iluzemi, které mají všichni zůčastnění - ta si myslí, že ji miluje, ten zase, že má hospodu a onen, že není Cikán. V takovém zapadákově se asi nic jiného než pít, souložit a dívat na hokej, nedá. A člověk, tváří v tvář hokejovým a jiným úspěchům (které se vám mimochodem stejně vykouří z hlavy několik dní potom, co reprezentanti přistanou se speciálem v Ruzyni) si je vědom malosti a marnosti svého života. Snímek byl opravdu nečekaným zážitkem - tragikomickým, smutným, ale i radostným. Nejen Svěrákova Jízda je důkazem, že se dnes dají točit vynikající filmy za málo peněz. A ta hudba, Legas? Vynikající! :-) ()
Reklama