Ong-bak

Ong-bak? Čo to je? No je to (asi) socha budhu z jednej dedinky, ktorej hlavu ukradnú nejaký zlí chlapíci a najstatočnejší muž z dediny sa ju vydá hľadať a hlavne získať (vybojovať). Že námet je nič moc? No poviem vám vždy lepšie ako keď má niekto pomstiť niekoho brata... A tak sa hlavný hrdina dostane nechtiac do arény a ... Proste skvelá réžia Prachya Pinkaewa (kto to je?) a tie akčné scény (film mi najviac pripomenul Mortal kombat alebo Krvavý šport, ale tie si 5 hviezdičiek určite nezaslúžia) natočené dosť brutálne, ako napríklad v Rundown, dočkáte sa aj lámaní kostí a jednej lebky ;-), bojové umenie hlavného hrdinu ktorý používa hlavne lakte a kolená (super, super), a uvidíte niekoho fajčiť tak ako ste zaručene ešte nevideli ;-)) a protivník si musí pichať nejaké povzbudzujúce látky aby na našeho hrdinu mal (vzpomínate na Dolpha Lundgrena v Universal Soldier). Proste prekvapujúca zábava z východu. (18.11.2004)

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)

Je znát, že se zde všichni učí. Všichni všechno, kromě bojového umění a kaskaderských kousků. Ty jsou jednoznačnou ozdobou jinak průměrného asijského béčka. Toho pravého ořechového jsme se dočkali o pár let později, takže abych byl férový, dám, co si Ong-bak zaslouží, tedy onen průměr. 55% (21.03.2010)

Jsem tu jediný kdo od filmu očekává i něco jako herce, příběh, scénář nebo režii? Ano, akční scény jsou dobré a se slušnou choreografií, ale nejsou ani nic geniálního a jejich velkou vadou je několikanásobné opakování efektnějších kousků - dobrý režisér by měl vše podstatné vypíchnout najednou a ne při čtyřnásobném zopakování několika různými kamerami, navíc ve zpomaleném záběru. Jenže kromě těch akčních scén je všechno naprosto příšerné - příšerný příběh o vidlákovi z vesnice snažícím se získat zpět hlavu budhovy sochy, příšerní herci odříkávající ještě příšernější repliky, no prostě humus. Jako sestřih několika dobrých soubojů to ujde, ale jako film je to odpad. (31.01.2007)

Uááá, naprostá bomba. V Thajskej dedinke je ukradnutá hlava buddhy Ong-baka, a tak sa miestny talentovaný bojovník Ting vydáva do mesta po jej stope. Samozrejme, jeho cesta bude dlhá a tŕnitá... Wow, tak na čom stráca klišoidný príbeh, na tom získava jedným slovom DOKONALÁ akcia. Tak realistické, až dokumentárne surové súboje sa len tak často nevidia. Ďalšie devízum spočíva v použití klasickej "ručnej" práce, bez použitia wire-fu, alebo počítačovej grafiky. Zabudnite na divné uhly kamier zakrývajúce osobný kontakt bojovníkov, tu je doslova vidieť, že herci si skutočne poriadne namlátia. V neposlednom rade treba spomenúť herca v hlavnej úlohe Phanoma Yeeruma (iným menom Tony Jaa), ktorému by mohol jeho "gumovitosť" závidieť aj sám Jackie Chan. Čo stvára ten chlapík, je až k neuvereniu. Nezostáva mi už nič iné, len všetkými desiatimi Ong-bak doporučiť. Ani na minútu z neho nespustíte oči. PS: Chcete viac? Skúste Born to Fight! (16.06.2004)