U pěti veverek

"Vždycky jsem si přál mít kluka, takového, jako vy... tak si u vás aspoň srdce ohřeju..." - to pan domácí Jindřich Plachta šel ke svým nájemníkům, dvěma mladým malířům, vybírat činži (aby to nestihla dříve jeho žena Filoména). A to bylo hned na začátku filmu - když pak ti dva (Pešek & Pivec) zapějou "píseň předojemnou a pohnutlivou", chtěl by je mít v příbuzenstvu určitě každý z vašnostů či jemnostpaní/slečen diváků! (07.11.2010)

Scénář: Marta Russová, Miroslav Rutte .. Opět vynikající Jindřich Plachta v sentimentálním, milém a mnou oblíbeném filmu. Je to o tradici, lásce, snech a mydlárně.. Zní to divně, ale je to hezké - zvláště na dobu, kdy to vzniklo.. (09.04.2005)

Jindřich Plachta je rozhodně největším pozitivem tohoto filmu. On byl prostě takovým hercem, který vám jen svou přítomností dokáže zvednout náladu. Je to takový hodný člověk z lidu, který se nechce zlobit, ale když už, tak to má následky. Jeho hašteření se s ženou je z její strany až překvapivě drsné a není místy vůbec komické. Ona tohle vlastně ani prvoplánově komedie není. (03.02.2015)

Já ty starý český filmy nějak nemusím, ale v tomto případě jsem byl příjemně překvapen. Sešla se zde plejáda herců, výjimečně nepřehrávající a až na pár bolístek čb filmů (patos a naivita), jsem byl vcelku spokojen a v neposlední řadě i překvapen, že lidé před 60-70 lety řešili stejné problémy jako nyní. Vyzdvihnout musím i na čb film výjimečně kvalitní scénář. (26.10.2009)

Jindřich Plachta hrál takového spravedlivého a uznalého člověka, akorát nevím, čím si zasloužil za ženu takovou strašnou fúrii, která si hrála na paničku a vůbec na to neměla. Vždycky, když v nějakém starém filmu filmu vidím Růženu Naskovou, tak mám pocit, že obrazovku zalije sluneční záře. Působí tak laskavě. (17.09.2011)