Paříž, Texas

Poměrně často pouštím film bez jakékoliv vědomosti o jeho obsahu. Většinou je to ku prospěchu věci, nicméně Paříž, Texas byl opačný případ. Dokud jsem zkoumal, co se děje a proč se to děje, byl jsem ohromně nadšen. Jakmile byly všechny karty na stole, pořád mi Paříž, Texas přišel jako úžasný film, ale pocit něčeho navíc jakoby odpadl, a to přesto, že odhalení karet představilo hodně silné a nevšední téma. Tudíž doporučení rozhodně ano, ale absolutní nadšení tam není, ačkoliv tam první půli bylo. (15.06.2014)

Snímek Wima Wenderse Paříž-Texas jak už napsal Ekvizitor byl natočen výhradně jen v USA. Také v sobě spojuje rysy žánrově pevNě daných amerických filmů s vypravěčským uměním autorských filmů evropských. Travis (Harry Dean Stanton) se po asi pěti letech znovu setká se svým synem Hunterem, který žije u jeho bratra Walta (Dean Stockwell). Následné sbližování otce se synem je obtížné, ale nakonec se přeci jenom oba společně vydávají hledat chlapcovu biologickou matku. Objeví ji až v jedné peep.show v Houstonu. Tam si Travis a Jane (půvabná Nastassja Kinská), odděleni jen nějakou průhlednou stěnou, vyprávějí své životní příběhy. Později se spolu domluví na schůzce v jistém hotelu, ale když pak Jane na setkání přijde, čeká tam?...Dokončení ve filmu. Opravdu půvabné road movie s takovým milostným příběhem, záběry okolní přírody smyslově souzní s citovými stavy hlavních hrdinů, které byli pak pro mě jako pro diváka daleko pochopitelnější. Pro mě zcela určitě to nejlepší ještě společně s Buenou Vistou, co se mi zatím od tohoto tŕežiséra podařilo shlédnout. (24.11.2006)

Je to zvláštní, že mě Paříž/Texas připadala místy neúnosně zdlouhavá, a přitom mě zasáhla mnohem víc než jiné filmy, které jsem si náramně vychutnala. Je to nesmírně neutěšený příběh, který dobrý konec celou dobu slibuje, ale nikdy nepřinese. Musí být neskutečné někoho milovat tolik, že od něj dokážete odejít, abyste ho ochránili sami před sebou. Travis je tichým hrdinou, Wim Wenders filozofem duše. A ani to dítě nebylo idiot. Prostě dobrá společnost... (19.04.2010)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Sama Sheparda jsem vždycky měla za takového normálního sympaťáka, ale že stvoří tohle dílko, jsem vážně nečekala.Skvělý, pomalý film s úžasnou hudbou i kamerou, na pláních Texasu, kde se zhroutí nemluvný , osamělý muž. Jenže má u sebe lístek s telefonem na svého bratra. A ten vychovává se svou ženou láskyplně jeho synka. Ztracená maminka, krásná Nastassja Kinski...kde je jí konec? Příběh o procitnutí, lásce, odpuštění, ale také důsledcích, zodpovědnosti a trápení.Třeba si tam každý najde kousek svého příběhu, kdo ví. (04.08.2013)