Zbytečná krutost

Temný film o pomstě za nevěru. Snad nikdy jindy se hrdinové filmů neocitli v tak osamělém světě, světě, v němž i láska rovná se odcizení. Každý má strach z každého, podezřívá své okolí. Brutalita, která pramení z této všeobecné nedůvěry tu není nijak nečekaná, ba naopak, je neustále přítomna v každém slově, pohledu. Rozhodně jeden z nejlepších Coenovských filmů. (07.05.2006)

Jednoduše brilantní. Před léty jsem Zbytečnou krutost odzíval jako stylovou nudu, ale dnes se mi tajil dech. Tolik hravosti a invence, zároveň syrovosti, surovosti a napětí! Vynikající po stránce vizuální i v rozvíjení zápletky na základě chybných domněnek a předpokladů jednotlivých postav. Začínám mít intenzivní potřebu podívat se i na Tahle země není pro starý ještě jednou, je možné, že genialitu Coenů nejsem schopný napoprvé plně vstřebat. (01.03.2008)

Na tak banální zápletku o pár postavách (byť coenovsky podvratně dirigovanou) je to místy spíše fetišisticky unylé než nepříjemně napínavé, ale závěr dodává cynicky laděné story důrazně krvavou tečku s fakt cool nápadem (dvě místnosti, však kdo viděl, ví o čem mluvím). Už tady je to o svérázných postavách a černém humoru, už tady je vidět, jak mají Coeni vytříbený audiovizuální cit a už tady je jasné, že se zbytečná krutost zkrátka nevyplácí. Tahle země není pro starý ale vede o dost a je zatím mým nejoblíbenějším "vážným Coenem". Možná za to může Bardemův rozkošný kukuč. [Přesná stopáž: 96 min] (01.07.2009)

Coenovic prvotina pro mě nakonec byla spíše zklamáním. Jednak jsem nikdy moc nemusel Frances McDormand a ani zbytek castu mě příliš nenadchnul, a jednak mi prostě přišlo, že Coeni později natočili lepší filmy - tomu srovnání se nešlo ubránit. K Zbytečné krutosti jsem si tak cestu moc nenašel a navzdory relativně krátké stopáži se mi těch 97 minut nepříjemně vleklo. Své kvality to jistě má, ale asi jsem už viděl příliš žánrově podobných filmů. aby mě takovýto mix motivů ještě dokázal nějak víc zaujmout. (10.11.2018)

Nádherná (a rozhodně nikoliv zbytečná) performance z divadla krutosti, co se většinu času tváří jako zatraceně znepokojující, morbidní a dusivá mrcha, ale ve finále odkape sympaticky zvráceným humorem v černé. Zřejmě nemá valný smysl upozorňovat na to, jakými jsou bratři Coenové nápaditými řemeslníky, protože za ně promlouvá nejen jejich všeobecně pozitivní pověst, ale zejména holý (a ve Zbytečné krutosti) snadno čitelný fakt, že jsou schopni vzít dokonale banální příběh ušitý primárně "do kraťas" a nekompromisně jej roztáhnout na drsnou kompaktní podívanou ("do gatí"), která srší, jiskří a doutná filmařskými "vychytávkami". Oč tu běží je atmosféra, atmosféra nahuštěná do naturalistických sekvencí mrtvolného ticha bez ticha, díky které jsem se na hodinu a půl nervového vypětí, ocitl v klaustrofobické temnici lidského podvědomí. Ruku v ruce s rozjímavým obrazem, jehož podstatnou náplní jsou mnohoznačné pohledy a dlouhé, opravdu dlouhé a zneklidňující expozice par excellence, vyvstává paralela s obdobně hypnotickým zážitkem u "tamté země, co jaksi nepřivykla staříkům" - podobnost čistě podvratná, potěšující a nutící k zamyšlení nad lehkostí, s jakou lze překlenout přes dvacet let (v jádru nezměněné) tvorby. Demagogizujícím krácením podrženo a sečteno - Zbytečná krutost je mistrná stínohra, pekelná rošáda, u které neznámá značí omyl bez viny, známá neznámou, které bychom se měli obávat, ale nadevše je úspěšnou zkouškou dospělosti, u níž na přitěžující vypravěčský balast nezbylo místa. (omluvte kostrbatost tohoto sdělení) (04.10.2008)