poster

Lidé deště

  • USA

    Rain People, The

  • slovenský

    Ľudia dažďa

Drama

USA, 1969, 101 min

Kamera:

Bill Butler

Hudba:

Ronald Stein

Producenti:

Bart Patton

Střih:

Barry Malkin
(další profese)
  • agathon
    *****

    Citlivý film o jedné malé vzpouře proti dosavadnímu způsobu života vyznívá v Coppolově inovativní režii a křehkém hereckém půvabu Shirley Knight pro mě daleko zajímavěji a poutavěji než tematicky spřízněné Malé životní etudy. Velice dobře chápu, proč to ve své době propadlo. Amerika ještě nebyla připravena na tak masívní nástup skutečně "invenční" režie (inspirované evropskou novovlnnou estetikou civilismu a oddramatizovaní), kontrapunktickou montáž a jemnou hru s předivem intertextových odkazů. Za pár dolarů, s hrstkou známých a kamarádů natočené klíčové dílo Nového Hollywoodu. Možná ne tak precizní a profesionální jako Absolvent, ale z historického hlediska neméně důležité.(5.3.2007)

  • emma53
    ****

    Strašně mě mrzí dabing, kde to v některých chvílích sklouzlo až do absurdna a to si tenhle snímek určitě nezasloužil. Dlouhá road movie, kde jsem se smutkem v duši sledovala Natálii, která nevěděla jak se svým životem naložit dál, protože ten stávající ji neuspokojoval a tak se vydala autem na pouť, hledat něco jiného, co by jí víc naplňovalo a uspokojilo. Našla na ní odpověď ta žena se zmatkem v duši, ale dobráckým srdcem? Já jí našla, ale o to víc jsem pak byla smutnější. Smrťáka mě bylo taky líto, už jen proto, že takových lidí jsou mraky a ani nemusí mít úraz na hlavě. A tak Natálie rozehraje svůj niterný boj na všechny strany a když už se jí zdá, že malinký záblesk naděje, pochopení a lásky najde v osobě policisty Gordona, tak vše vygraduje v jediný možný konec, který je v této situaci téměř nevyhnutelný. Na svojí dobu unikátní a neotřelý film. 75%(27.3.2015)

  • /Pablo
    *****

    Napodruhé to ve mně zanechává mnohem příznivější dojem. Asi to bude tím, že jsem to tentokrát neprospal, zvláště když se příběh vpodstatě začíná rozjíždět až ve druhé polovině filmu. Lidé deště jsou zdařilou studií lidského strachu ze zodpovědnosti, ale také klasickým příkladem road-movie. Scénář se Coppolovi velmi povedl, film není obsahově prázdný, ale nabízí celou řadu myšlenek, je o čem přemýtat... Líbilo se mi využití flashbacků a taktéž nevyhnutelně dramatický závěr.(26.2.2007)

  • Matty
    ****

    Jeden z několika odvážných filmů, které na konci 60. let v podstatě zachránily Hollywood. Třebaže je hlavní hrdinkou žena, její nelichotivé vykreslení neodpovídá mé představě o „ženském filmu“. Natalie zbaběle utíká před zodpovědností, nechce se na nikoho vázat, chce být sama, chce být volná. Ale co dál…? Dnes působí lidé Deště dosti ošuntěle a všedně, ale tehdy vážně nebylo obvyklé, aby režisér společně s kamerou a cca dvacítkou dalších nadšenců vyrazil z východního pobřeží Států na pobřeží západní a po cestě natáčel na místech, která mu přijdou vhod. Už zde jsou patrny znaky Coppolovy mistrovské práce s mizanscénou (zrcadlová scéna) a jeho záliby v paralelním nahrávání vícero zvuků (nechává mluvit i čtyři postavy najednou), kterou posléze rozvinul v Rozhovoru. Jednoduchý příběh již poněkud vyčpěl, zbytek bych ale pro jeho relevantní postavení ve filmové historii nezatracoval. 75%(21.8.2009)

  • Djkoma
    **

    Nemohu si pomoci, ale tohle byla neskutečná nuda, která se snaží říct jednu dvě myšlenky naprosto zbytečně protahovaným způsobem. Už dlouho jsme tolik nelitoval času ztráveného u filmy. Celých 101 minut vůbec nemusíte sledovat co se děje, od začátku je nerozhodnost hlavní postavy jasná a jednoduchá. James Caan hraje pomalejšího hráče fotbalu co po úraze není schopný pokračovat ve škole a tak odchází hledat si práci. Uváže se na ženu, která utekla od manžela a snaží se pochopit sama sebe skrz své těhotenství, na které není prý připravena. Malé road movie, kdy se žena musí starat o chlapce jako by to bylo její dítě a přitom se sama snaží přijít na to co chce. mě takovýhle příběh rozhodně nestačí a proto jsou 2* ještě milosrdné.(17.4.2007)

  • - Hlavním impulsem k natočení tohoto nízkorozpočtového snímku bylo Coppolovo znechucení praktikami velkých studií, které na vlastní kůži poznal při realizaci Divotvorného hrnce (1968). Studiový systém mu neumožňoval uplatnit se jako soběstačný autor. (Matty)

  • - Souboj s jídlem se natáčel po zavírací době restaurace Howarda Johnsona v Harrisonburgu, ve Virginii. (Matty)

  • - Francis Ford Coppola napsal scénář během natáčení Divotvorného hrnce (1968). Pro výchozí situaci mu posloužil zážitek z dětství, kdy jeho matka po hádce s otcem na dva dny odjela sama do motelu. (Matty)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace