Princezna za dukát

Princezna za dukát, jak se chovala na začátku, byla i zadarmo drahá. Ubohý chudý nožíř dostal nevyžádaný dar, hezkou sice, ale naprosto nesnesitelnou družku. První, co mě napadlo, bylo, co kdyby dukát zvedlo dítě, žena či ženatý muž. Vím, že pohádky mají své zákonitosti, ale ty má i život a děti, ženy, starci obého pohlaví a zadaní muži tvoří větší část společnosti, než svobodní, laskaví, krásní a v chudáky zakletí princové, kteří jsou ochotni si nechat na krk pověsit nesnesitelnou rozmazlenou holku. Co rozmazlenou, úplně blbou, když vezmeme v potaz, jak snadno uvěřila skřetovi a jak dlouho jí trvalo, než nahlédla, že když se někdo chová dlouhodobě laskavě, zřejmě to není proto, že je založením prchlivý agresor. Skřet a čarodějnice ještě budiž, proč tam byla hora těch ohavných špatných masek - horda dalších strašidel? (03.03.2016)

" Sen je sen, ale někdy se může i vyplnit.." A tak výborná freddykruegerovská záporačka Mahulena Bočanová, která si podobné kreace opravdu s velkou chutí užívá, vchází do snů zde neskutečně roztomilé Lucii Zedníčkové, která ji však dík upřímné lásce k očarovanému princi a zároveň chudákovi Honzy Šťastného, ta chemie mezi oběma funguje jako v málokteré jiné podobné žánrovce, nakonec přemůže, a šílený pohůnek Jiří Krytinář několikrát dostane co proto.. Velmi bizarní poetické taneční pasáže s čarodějnými služebníky dodávají i dík Petrovovu hudebnímu motivu krátkému snímku na síle i atmosféričnosti.. (06.09.2014)

Prvotní nápad mi přišel skvělý, ale jak se do toho zamontoval Krytinář a zlá královna, šlo to do kopru - a žel moc brzy. Kolikrát jsem si říkal, co ta princezna furt brečí a neřekne brusiči o dědkovi? A proč vlastně dědkovi tak věří, nechápu? A proč se brusič nepokusil z princezny dostat, co se děje? Přece nebyl na hlavu padlý, aby si myslel, že za vše může jen její odloučení a změna stavu. Sice si nakonec vše řekli, ale na můj vkus moc pozdě. Navíc ta psychedelická strašidla, ta patřila do jiné pohádky, ne sem. Také je pokažen závěr s pádem zlé čarodějnice - nějaký hlásek z lesa, bez detailu, bez pořádného dramatického záběru... Jinak mi zde výjimečně moc Zedníčková nevadila. (13.10.2016)

Některé pohádky Vlasty Janečkové jsou mírně nadprůměrné (třeba Zlatovláska), ovšem většina z nich právem upadla do zapomění, jako např. tahleta. Nejsem příznivcem těchto narychlo natočených papendeklových pohádek - působí příliš levně a ve výsledku naivně. I příběh byl až moc jednoduchý (princezna si vezme za muže trhana, po kterém touží zlá kouzelnice, nakonec se vše v dobré obrátí a z trhana se stává princ). Ne, Češi pohádky opravdu umí, ale to není tenhle případ. (27.07.2012)

Byla by to hodně dobrá a příjemná pohádka, kdyby zlo v podání Mahuleny Bočanové a jejích tančících (pro děti opravdu strašidelných) příšer nebylo v pohádce tak výrazné a silné. Příběh odehrávající se v chaloupce začarovaného prince v chudáka je přitom kouzelný a moc hezký, pomáhá tomu i velice, ale opravdu velice příjemná, hezká a milá postupem času se napravující pyšná princezna Lucie Zedníčkové a tradičně milý a hodný Jan Šťastný. Jejich společné scény nebo scény se Zedníčkovou mají šťávu a rozehrávají malý úsměv na tváři. Jenže zlo je v této pohádce opravdu až nepříjemně silné a mocné a i když na konci samozřejmě dobro zvítězí, zůstane po něm výrazná pachuť. Škoda, díky Zedníčkové bych dal i lepší hodnocení, takhle ale nemůžu. PS: papundeklové kulisy mi nevadí, už to tak trochu k těm našim hodinovým pohádkám patří:-) (09.08.2014)