Ahoj, tajtrlíku!

Ještě, že jsem nevybíral podle názvu filmu - to bych asi nedal a připravil bych se o skvělé představení Coluche v roli mlčenlivého mstitele. Přitom jsem měl na začátku tendence to vypnout - Bosoussan se tam tak poflakoval, kamera nic moc, Coluche si vařil kafe na vařiči, ale tak po 20ti minutách to začalo sypat a až do konce to nepřestalo. Samozřejmě jsem věděl, jak to dopadne a přál jsem si, aby to tomu nesourodému páru nakonec vyšlo. Nevyšlo, ale tak to má přece být. (12.03.2016)

Atmosféra noční chudé arabské Paříže je působivá. 1) 49letý scénárista a režisér Claude Berri (jindy též herec a producent) si splnil svou touhu udělat film noir a povedlo se mu to na výbornou. 2) Známý komik 39letý Coluche (pumpař Lambert) a jeho filmový partner 30letý Richard Anconina (drogový dealer Bensoussan) hráli neobyčejně přesvědčivě a jejich scény mám před očima i týdny po zhlédnutí filmu. I 43letý hudebník a básník Philippe Léotard (inspektor Bauer) mě zaujal obličejem i rolí. 3) Inu, jak říká Lambert: Je suis capable du meilleur et du pire, mais dans le pire, c'est moi le meilleur. (Jsem schopen nejlepšího i nejhoršího, ale v tom nejhorším jsem nejlepší.) (19.08.2016)

"Tchao Pantin" je vyznáním pařížské čtvrti Belleville, v které se odehrává příběh natočený Claudem Berrim (Germinal, Jean od Floretty) podle stejnojmenného románu Alaina Pageho. Belleville je malý Chinatown, osídlený hlavně afričany a asiaty, vládne v něm drogový kartel a míra kriminality je vysoká. Usídlilo se zde ale také mnoho umělců. Vyrůstala tady Edith Piaf a podle legendy přišla na svět v Rue de Belleville na schodech domu č. 72. V této "jiné" pařížské čtvrti slouží noční směny na benzince Lambert. Zahrál jej jeden z nejbáječnějších francouzských humoristů a komediantů Coluche! A stejně jako pobavil v roli filmového syna Louise de Funése Gérarda ve filmu "Křidýlko nebo stehýnko", dokázal přesvědčit v roli Lamberta. Divák mu prostě uvěří, že je tím utrápeným, zhrouceným alkoholikem, který je tak strašně osamělý a sám sebe už dávno vzdal. K životu se probere ještě jednou poté, co je zavražděn Bensoussan, který mu na krátkou dobu nahrazuje jeho zemřelého syna. Je mu ještě dopřáno pár světlých okamžiků díky Lole, do které byl zamilován Bensoussan. Společně s ní se rozhodne jeho smrt pomstít. Jde sám proti pařížské drogové mafii. Divák tuší, jak tohle asi skončí. (Lola : "Jestli tam teď půjdeš, zemřeš!" Lambert: "Tak jako tak jsem už mrtvý." - můj volný překlad). V atmosféře nočního ponurého života, jen s několika záběry v denním světle, sledujeme s napětím osudy zlomených duší. Ze všech nejvíc vyniká Lambert. Coluche byl skvělý a udělený César je toho potvrzením. Celkem jich tento film získal 5. Volný překlad německého názvu filmu zní "Na sklonku noci" a osobně se mi líbí pro toto působivé drama víc než český překlad. Za mě ještě jeden César za atmosféru noci. Namaste Belleville, namaste Lambert... (11.01.2014)

Vážně mě nenapadá vůbec nic, co bych mohl tomuto filmu ověnčeného ve své době hned 5ti Césary a spoustou dalších nominací vytknout. Ale když si odmyslím výkony Colucheho a Léotarda + ještě skvělou kameru, tak mě rovněž nenapadá ani nic, díky čemuž bych mohl býti nadšen. Ahoj, tajtrlíku! má v sobě cosi, proč se od toho, když vás snímek zaujme, skoro neodkážete odtrhout, příběh s klasickou schémou o kruté vraždě a ještě krutější pomstě má v sobě určitou sílu, ale zároveň mi ten film byl skoro vším... lidově řečeno protivný. Motorky, punk a noční kluby jdou mimo mě prakticky stejně jako ty drogy a mafie a ač mi osamělý Lambert ctící přátelské pouto až za hrob a zákon sympatickou postavou i mohl být, netuším, zda ho Berri nebo Coluche jako sympatickou postavou vyobrazit chtěli, neboť mimo scény, kdy dokázal tento alkoholem propadlý drsňák projevit ke svému společníkovi z podsvětí i kousek něhy, na mě působil spíše rozporuplným, někdy rovněž až lehce odpudivým dojmem. Mno, a když si někdo jako vyzvánění budíku nastaví děsivý výkřik, cosi to dokonale naznačuje o jeho duševním stavu. *** Z tohoto filmu mám velmi podobné pocity, jaké jsem měl i ze Scorseseho Taxikáře, občasné záchvěvy znudění jsou tu podobně záhy kompenzovány pro změnu pasážemi vyvolávající svým odporem až pachuť ke vracení a já tomu přes nesporné kvality a dobrou atmosféru nedokážu přijít na chuť. Tvorbu Claude Berriho začínám mít na základě posledně viděných filmů dost rád, i tenhle ve mě cosi zanechal, ale úplně můj šálek kávy to nebyl. [70%] (20.12.2021)

Že čeština má málo podstatných jmen je fakt, a že je třeba rozširovat slovní zásobu, také. Ale proč přebírat jen z angličtiny. Převezměme francouzské označení (muže) "patin" a počeštěme ho třeba jako "paťák" - nikoli "parťák" (navíc je tam implicitně obsažena vlastnost, že není už kam jít, táhnout, prostě pat). Navíc toto slovo skvěle definoval Pierre Louÿs ve své knize "Femme et le patin", kde proti sobě stojí žena a paťák (čeština by pro něj musela volit jeden z nejméně tuctu významů... tak proč?)... Nebo nejsem zcela na správné stopě? Patin j zřejmě starší významový tvar slova "pantin". Ale Pantin je také obec v Île-de-France (východně od Paříže) - to by chtělo upřesnit. Claude Berri ale stejně pojem paťáka rozšiřuje, zde už se nejedná o paťáka Louÿsova nebo Buñuelova, jehož bytí je podmíněno vztahem k ženám, tedy k ženě; Lambertův cit je zde opětován, i když ne ženou. A tak jak se film vyvíjí, mohu paťáka dále upřesňovat, až přijdu na to, že paťákem jsem já sám - tak jako Gustave Flaubert je paní Bovaryová. Pozn. 1: Smrtí syna umírá otec. Pozn. 2: Skvělá detektivka. (28.11.2017)