Říjnové nebe

Naivní, předvidatelný (ale skutečný zároveň) a velice americký sníměk o tom, jak si máte tvrdě jít za svými sny, i když posledních 16 let váš osud nesměřoval jinam než do dolů, lemováný výkřiky "Na co vesmír, my máme rock´n´roll!" anebo "Fárat já nikdy nepůjdu." Nemůžu si ale pomoc, na to aby se ŘÍJNOVÉ NEBE dostalo až na čtvrtou hvězdičku, chtělo by to trošku víc zvládnutý scénář s menším počtem děr. Jinak režisér RAKEŤÁKA a JUMANJI Joe Johnston umně buduje příjemnou atmosféru a lá NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI a Chris Cooper je tu coby Homerův (slibný Gyllenhaal) táta hodně zajímavý. (29.01.2008)

V poslední době jsem viděl hned několik výborných filmů, které stojí za zhlédnutí, a i když Říjnové nebe nepatří k největším vrcholům, tak si ho přesto budu pamatovat. A užil bych si ho ještě víc, kdyby se v některých místech netlačilo tak na pilu. Stěžovat si ale rozhodně nemůžu na Jakea Gyllenhaala a na to, že se tvůrcům povedlo vytvořit pohodový a příjemný snímek. A i když je poselství jednoznačné, důležité a snad i správné, tak ukazuje pouze hezčí stranu mince. (14.06.2017)

O snoch, splnených, nesplnených, o ceste, ale hlavne o prekážkach, ktorých je na ceste za snom neúrekom. O tom je tento skutočný príbeh. Rodiný film, ktorý ma dokázal pohltiť aj keď ničím výnimočným neoplýva. On je proste výborne zahraný a natočený so všetkými tými klišé, ktoré sú naštastie podávané s citom a rozumom. Váham, váham, ale nakoniec idem nižšie (otrasný slovenský dabing) a dávam veľmi silné 4 hviezdičky filmu, ktorý by si zaslúžil lepší vysielací čas ako v sobotu poobede. A filmu pri ktorom som si spomenul na jednu životnú pravdu: "Cesta bez prekážok nevedie nikam." (22.10.2005)

Homer ani za nic nechce být jen dalším horníkem z Coalwood, je také po otci paličatý, má charisma a má talent. Protože se jedná o oslavný životopisný příběh, není třeba mnoho dodávat. Snad jen, že atmosféra snímku, pojednávajícího o tom, jak i z obyčejného prostředí mohou vyjít velcí přispěvatelé národní klenotnice osobností, není tak okatě agitační, jak by se dalo čekat, a když už, tak snesitelným způsobem. Rodinná dramata či jejich náznaky, lemující stránky hlavního příběhu jako drobné ilustrace, také nejsou vzhledem k prostředí hornického města od věci. Celkově se filmařům dařilo udržet kohoutky patosu přiškrcené skoro až do konce, kde už se to tedy ale vymklo a divákovi pak ta srajda teče i z nosu. Ale co bychom od příběhu o velikém sovětském... ehm, o velkém americkém člověku čekali. Bavilo a líbilo. (15.08.2011)

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem. (19.09.2013)