Nezvěstný

S politikou je to tak, že nikdy nevíte, kdo a proč stojí za různými převraty, majdany a revolucemi, a jestli se priority během pár týdnů nezmění a nebude zas vše jinak. S filmy o politice je to tak, že záleží na smýšlení tvůrce, každopádně velmi často vznikne film nikoliv nestranný, ale černobílý. Buď ze všeho obviňuje americkou vládu, nebo naopak patrioticky představuje hrdinné americké „osvoboditele“. Čest výjimkám, ale na žádnou si teď z hlavy nevzpomenu. Costa Gavas je levičák, ostatně je to Řek, takže platí první varianta. Neříkám, že to tak nebylo a často není, ale ony ty revoluce někdy neřídí jen vlády, často v tom jedou právě byznysmeni (což je varianta, kterou tento film nepřipouští, ačkoliv otec je vlivný americký podnikatel a má mnohé konexe), kteří na nějakém tom převratu chtějí vydělat. Protože i postavy jsou představeny jen šablonovitě (mladík je vzorný a milující manžel, který sice jezdí na výlety s fešnou fotografkou a občas s ní musí přespat na jednom pokoji, ale nikdy spolu nic neměli; jeho manželka je věrná a milující; oba mají levicové smýšlení a i když na tom nic nevydělají - z čeho teda žijí? - vydávají levicové noviny; otec je typický nevěřící Američan, který prostě musí uvěřit - i když je jako věřící... ačkoliv Křesťanské vědy mi moc o víře nepřijdou...), zkrátka postavy jsou jen šablonky a těžko jim věřit a těžko pak věřit i samotnému filmu s jistě velmi silným tématem. Jack Lemmon hraje velmi dobře, Sissy Spacek jako herečku rád moc nemám, ale tady je docela snesitelná, ale holt nemají až moc co hrát, protože všechno je podáno poměrně povrchně, včetně vztahů. Mno, a když točíte takhle vážné téma o převratu v jihoamerické zemi, přijde mi poněkud kontraproduktivní cpát sem okatý product placement. (17.07.2021)

Nuž Nixon nepatril (a nepatrí) medzi tých najpopulárnejších amerických prezidentov, čoho dokladom je nepriamo aj tento film. Ním podporovaný puč v Chile totiž so sebou priniesol tisícky mŕtvych a my sa doslova medzi týmito telami v Nezvestnom prehrabávame, aby sme napríklad našli jedno konkrétne telo. Neviem prečo bol ocenený Oscarom zrovna scenár, pretože ten ponúka v podstate ničím originálne dialógy a preslovy, zato kamera a výprava sa pred ničím neostýchajú. Plný národný olympijský štadión "nepriateľov štátu", prázdne ulice, streľba za bieleho dňa ako súčasť každodenného života, spomínané centrá, kde sú oddelené hordy identifikovaných a neidentifikovaných tiel, americká ambasáda s veľkým portrétom Nixona na stene. Veľmi silná výpoveď o tom, čo je to pravicový extrémizmus a sebareflexívny americký film, i keď ho nakrútil Grék. (29.06.2019)

Stretnutie politických naiviek s politickými realistami počas politického zemetrasenia v Chile. Prepolitizovaný film, z ktorého si budem pamätať vetu, ktorú Charlieho otec povedal na letisku americkému konzulovi: "Naštěstí žiju v zemi, ve které je možné lidi jako vy posadit do vězení". Síce mu to nepomohlo, ale dobre to znie. Možno aj ja raz budem žiť v takej zemi. (04.08.2009)

Tohle byl můj nejdéle odkládaný film, který si mezi sebou předávají disky mých počítačů při průběžné obměně jednou za nějakých těch 8 let. Směrem k teorii rozvíjené ve filmu naivními předchůdci dnešních sluníčkářů ("Máš dva domy. Stát ti jeden vezme a dá ho tomu, kdo nemá žádný.") je ovšem otázka, zdali ten občasný upgrade umožněný prohnilým kapitalismem není přílišná marnivost. A to říkám jako člověk levicově orientovaný, leč realista. Tím, co jsem napsal, pochopitelně ani náhodou nevyznávám lásku Pinochetovu režimu, natož onomu "ne vždycky se převrat takhle dobře podaří. Tady se podařil", načež se krátce nato prochází divák spolu s hlavními postavami márnicemi plnými mrtvol. Vrážení peněz a zbraní lidem, které chci někam dosadit, není žádný nový sport, ten probíhá stále a stále je to aktuální. Když jsem zmínil postavy, tak samozřejmě Lemmon hraje první třídu, ostatní víceméně přihrávají. "Dejte mi mého syna, živého nebo mrtvého, v jakémkoli stavu, podepíšu vám co budete chtít, budu mlčet, jen mi vraťte syna." Přitom to není sentimentální, ale psychologicky velmi věrohodná změna pohledu jednoho muže pod tíhou okolností. Hezká je ta věta o obraně způsobu života, kterou na začátku říká Lemmonův Horman, na konci pak americký diplomat. Sissy Spacek je pohledná, ale její postava mi občas lezla na nervy. Povětšinou je ovšem v Lemmonově stínu. Musím též zmínit sugestivitu mnoha scén, v márnicích, na ulicích, kde se prohánějí zcela nekontrolovaní vojáci, v dusnu kanceláří a tváří v tvář výslechům a kontrolám. V takové situaci nikdo nemá hrdě hlavu vztyčenou, všichni mají přiškrcený hlas a doufají, že nejsou na řadě. Na závěr ještě zmíním absurdní scénu s montováním odposlechu. "Ale ten telefon funguje. - Teď bude fungovat líp. - Jak to můžou dělat tak otevřeně?" (03.03.2017)

Být sám v cizí zemi při převratu musí být šílené. Všude na ulicích popravy, zákaz vycházení, politické čistky. Nemáte nikde útočiště, konzuláty vám nepomohou. Jack Lemmon přijíždí do Jižní Ameriky hledat svého syna, který zmizel. Chytá se každé stopy, ale něco mu nesedí v pomocí od americké strany. Začíná tedy pátrat sám a ponořovat se v jeho zápiscích proč zmizel, co kdo mohl vědět a kdo na tom měl zájem. Jack Lemmon je ve své roli fantastický ! Představuje starou školu - generaci, která si musela vše vydřít a odtrhovat si od úst, aby jejich děti mohli cestovat, zatímco rodiče sedí doma. Otec nemá rád manželku svého syna, ale musí s ní pátrat. On je staromilec. Ona je prostě mladá, bez názoru na politiku = chce si užívat života. Sissy Spacek byla ve filmu mladistvým bouřlivým spratkem, který by si zasloužil facku již ve dveřích. Politické drama, které vytáhli o stupeň výš tito dva herci. (20.07.2010)