Journey: A portrait of Famed Czech New Wave Film Director Vera Chytilová
Režie:
Jasmina BlaževičScénář:
Jasmina BlaževičKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Petr HromádkaVOD (1)
Obsahy(1)
Cesta je autorským dokumentárním portrétem známé režisérky české nové vlny Věry Chytilové. „Usilování, ať už zdařené nebo nezdařené…, v tom je patos lidského bytí“. V 58 minutách tohoto filmu nám Věra Chytilová s neutuchající energií vypráví o svém životním usilování, vzletech a pádech, ztrátách a nálezech a o tvůrčím zápase, kterému se nic nevyrovná. V. Chytilová studovala původně architekturu, pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Na Barrandově začínala jako klapka a vypracovala se na pomocnou režisérku. Později vystudovala FAMU, absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech. Podílela se na povídkovém snímku Perličky na dně (povídka Automat Svět), dále natočila filmy O něčem jiném, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Hra o jablko, Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky. Z dokumentů např. Čas je neúprosný, Praha – neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády. Byla členkou Evropské filmové akademie. Působila jako pedagožka na FAMU. Především Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme a O něčem jiném patří ke zlatému fondu nové české vlny 60. let. Film natočila režisérka Jasmina Blažević (vystudovala hranou režii na FAMU, nyní se věnuje vlastní, převážně dokumentární tvorbě). (Česká televize)
(více)Recenze (24)
hodne umelecky, ale nic nerikajici dokument. alespon ty popisky k lidem a filmum tam mohl nekdo dodat. at i laik vi, o jaky film se jedna, ci kdo tam mluvi. ()
Věra Chytilová byla rozhodně zajímavá osobnost, což ukazuje i tento dokument. Občas je ale těžké držet krok s jejími myšlenkovými pochody. ()
Myslim, ze jsem se o Chytilove neco dozvedel. A kvuli tomu asi dokumenty jsou, ne .... ()
Těžko říct, zda přesně takhle měl dokument vyznít. Režisérka Věry Chytilová se v něm předvádí jako citlivá osoba, kterou vyprávění o svém pohledu na film jako takový, ale i na život často dojme. Oddaná rodině, ale i s vyhraněnými postoji k filmu. Trošku mě překvapuje, s jakým sebevědomím nastoupila před přijímací komisi s tím, že oni ty filmy dosud dělali blbě a ona to chce dělat jinak. Také mě fascinuje, jak moc ignoruje názor diváka a nepovažuje ho za důležitý. Já jsem myslel, že se filmy dělají hlavně pro ně. V. Ch. ale točila spíše jako by pro sebe, což mnoha slovy nepřímo potvrzuje. Pak je ale otázkou, proč se diví, že po roce 90 nebyla úspěšná. Její obecný postoj k filmování moc nechápu a pravda je, že v dokumentu mluví jen ona sama a prakticky nikdo o ní. Takže si obrázek moc neuděláme. ()