Electric Dreams
Režie:
Steve BarronScénář:
Rusty LemorandeKamera:
Alex ThomsonHudba:
Giorgio MoroderHrají:
Lenny von Dohlen, Virginia Madsen, Maxwell Caulfield, Bud Cort, Don Fellows, Miriam Margolyes, Holly De Jong, Mac McDonald, Giorgio Moroder (více)Obsahy(1)
Příběh, který spadá do doby obrovského boomu počítačů, začíná okamžikem, kdy si hlavní hrdina Miles koupil počítač. Omylem ho ale polije vínem, zkratuje a upadne mu na zem. Od této chvíle ale počítač začne žít vlastní život a Miles se s ním spřátelí, navíc ho pojmenuje Edgar. Do okolí se mezitím přistěhuje sympatická violoncellistka Madeline a Miles i Edgar se do ní zamilují a počítač jí dokonce složí i píseň. (A.L.E.S.)
(více)Recenze (29)
Bizardní osmdesátková vize soužití člověka a PC. Giorgio Moroder & Phil Oakey - Together in Electric Dreams. 3* ()
Je to naivní, hloupoučké, ale přesto svým způsobem KRÁSNÉ! Miluji osmdesátá léta a tím pádem jsem pak daleko více obměkčen i u takových béček jako jsou Electric Dreams. Kdo by nechtěl zažít tu dobu, kdy si člověk mohl vymýšlet podobné příběhy (nejen o počítačích), se kterými už se v dnešní době příliš nesetkáváme! Od první chvíle kdy se počítač probudil k opravdovému "životu" už jsem věděl, že zase emocionálně propadnu dalšímu, pro někoho brakovému, béčku z osmdesátých let jako nic a proto bych si dovolil hodnotit za úctyhodných 3,5*. Mimochodem jsem si říkal, že herec Lenny von Dohlen je mi odněkud strašně povědomý a pak mi to došlo - další z nešikovných zlodějíčku z nepovedeného třetího pokračování Sám doma. ()
Pohádka, která ve mně vzbuzuje nostalgické vzpomínky na osmdesátá léta... ()
Ano, mám rád osmdesátky. Ale že bych si to nějak užil, to ne. Je to nemastné, neslané, prostě nic moc. Nebýt tam ten počítač, tak to bude ještě horší. 3-* ()
Skvělá romantická komedie s fantastickým 80satkovým soundtrackem. ()
Tohle je moje guilty pleasure. Ono je to totiž tak krásně naivní a pitomý, až je to krásný. Navíc představitelka Madeline, Virginia Madsen, je tam opravdu neuvěřitelně rozkošná a přirozená. Díky nostalgii, titulní písničce (Giorgio Moroder & Phil Oakey - Together In Electric Dreams) a taky tomu, že spolu vyrazí poprvé do kina zrovna na Casablancu, mám vždycky u tohohle filmu úsměv od ucha k uchu. Jinak je to těžký béčko, samozřejmě. ()
Po zhlédnutí Electric Dreams se všeobecná lehká adorace Her jeví jako ještě více mimo - Steve Barron (také úspěšný tvůrce videoklipů) totiž natočil téměř totéž třicet let před Jonzem. Zároveň však bohužel oba filmy dokládají, že od dob 2001 se málokomu podařilo téma z ruky se vymknuvších počítačů zpracovat tak, aby to stálo za opakované vidění - napadá mě jen Blade Runner, možná Matrix. Zajímavost: To, co na první pohled působí jako scénáristovo neumětelství (Miles vidí, že si jeho počítač dělá, co chce, a přesto se ho neodhodlá jednoduše vypnout), se dá chápat i jako pěkná metafora našich reálných závislostí na elektronických hračičkách. ()
Co uděláte když jste na koncertu vážné hudby a náhle vám začne zvonit pager? Vypnete jej? Vytáhnete baterku? Nesmysl! Správné řešení je zpanikařit a odběhnout ho spláchnout do záchoda. Nebo: jak naučit počítač mluvit? Připojte se z něj na mainframe ve vašem zaměstnání a pak ho polejte šampaňským. To nezachrání ani osmdesátá léta. Dál už jsem se nemohl dívat. ()
Hodně přehnaná vize budoucnosti z osmdesátek. Snad nejvíc sem se tady nasmál když Milesovi zvonil pager 😂, nebo jak začal mluvit Edgar 😂, No hodně hezkej film, plus hudba od Giorgia Morodera. 🔝DOKONALÉ!🔝 ()