Crash

No jo, holt Amerika, země neomezených (ne)možností. Řeknu vám, už mám naježděno hodně přes milion, pěknejch pár bouraček už jsem potkal, ale žádný crash-sex jsem na českých silnicích ani jednou nezahlídnul. A možná je dobře, že v tomhle za Amerikou zaostáváme. Hrozná představa, že by se u každé velké bouračky povalovaly ve škarpě zakrvácené dvojice, vesele kopulující jako divoké veverky... Ale jestli jste někdy svému broučkovi (nebo mini-cooperovi, proti gustu žádnej dišputát) pořádně ojeli výfuk, třeba si užijete i tenhle film. Bouračky kvalitní, sex uspokojivý, hodnocení lehce nadsazené. Až na ten „Tydýt!“ sex je to totiž dost dobře natočená romance o toleranci v posteli. Ech, chtěl jsem říct na sklopených sedačkách... (10.12.2012)

Nemá cenu předstírat, napoprvé (2019) mě Crash okouzlil primárně svou kontroverzností, zhruba do mého třicátého roku věku pro mě totiž – a teď přijde nutné zjednodušení, někdy to holt jinak nejde – nejvyšší kvalitu měla ta díla, která pohoršovala měšťáka (v tomto konkrétním případě – a opět zjednodušeně - tetky a strýce durdící se na tím, že se ve filmu imrvére souloží, a při jakých nepředstavitelných příležitostech, no fuj!). Nyní jsem – troufám si říci – dále; ano, stále jsem nepřátelsky naladěn vůči průměrnosti, ale dnes už si zkrátka má nadšení z překračování uměleckých (potažmo etických) hranic hledají silnější rozumová zdůvodnění. Co jsem si tedy uvědomil skrze druhou projekci Crashe, resp. na co z filmu má smysl upozornit komentářem? a) Fascinuju mě, kterak se Cronenbergovi podařilo přijít s vizí světa, u něhož je nerozhodnutelné, zda v něm jakožto první princip vládne Erós (sexuální touha; prostředek k zachovávání života), nebo Thanatos (puzení k smrti; touha rozplynout se v nebytí), resp. znovu si položit otázku o vztahu mezi těmito Tužbami (tužbami s velkým té, jelikož všechno ostatní chtění je v posledku redukovatelné na tyto dvě tužby). Jak vidno, nemusí být nutně v protikladu, jak to pojímá common sense, klidně mohou bezrozporně přecházet jedna v druhou! To má přeci hluboké filosofické konsekvence: život už nelze definovat jakožto opak smrti (na to jsou v sebe moc vpletena jejich „generátory“) a obraceně; účelem sexuální touhy není nutně snaha zachovat rod, nýbrž může být výrazem touhy rozpustit se v prázdnotě atd. b) Druhá velká nerozlišitelnost (právě jistá sbíhavost se zdá být hlavním motivem filmu), s kterou přichází tento film panuje mezi lidským tělem a strojem (automobilem). V mnoha mistrných choreografiích se těla mění ve stroje (kupř. scéna v auto-myčce, kdy SPOILER se Vaughan zmocňuje Catherine v obdobném rytmu jako se postřikovače zmocňují Vaughanova vraku SPOILER) a stroje v těla (srážky aut připomínají penetraci atd.), všeříkající je postava Gabrielle (Rosanna Arquette), žena-stroj. c) V neposlední řadě je Crash zajímavý i ze sociologického hlediska. V tomto bodě ponejvíce hrozí, že se pouštím do nadinterpretace (tedy vkládám do díla něco, co tam není), za mě však Crash mimo jiné ukazuje, že permisivita může i být represivní (via Slavoj Žižek). Jinými slovy, tam, kde je vše povoleno, si subjekt pod imperativem „Můžeš vše, užij si to!“ hledá nutně stále extrémnější (patologičtější?) způsoby realizace. Je poněkud paradoxní, že film, ve kterém se postavám ustavičně „zapalují lýtka“ působí tak odtažitě, odosobněně, jeho intimita se jeví být falešnou. Vezměme si už úvodní situaci, kdy se manželská dvojice stimuluje mimomanželskými aférkami. To by se pod vládou Talibanu (resp. Katolibanu) stát nemohlo, resp. možná teprve zákaz by do tohoto sexuálního chování mezi manželé vnesl skutečnou jiskru. 95 % Výstižný komentář: lupuscanis (24.04.2023)

Inu Crash reprezentuje interesantní vhled až osobitý náhled na post traumatickou stresovou poruchu. Tahle je ovšem říznutá perverzí a úchylkou. V Crash mě v podstatě nic -po překonání prvních deseti překvapivých minut- nezaskočilo, chladně jsem kalkulovala kam až tahle obsese povede, kdo si to ještě s kým -respektive s čím- rozdá. Ale mezi tím jsem se nějak stihla bavit, tím jak hlavní hrdinové řešili "technické problémy" s tím spojené :-) Crash je osobitý do té míry, že jsou zde přítomny všechny manýry páně režiséra. Detailní záběry evokující sex ve všech jeho podobách však protentokrát nestačí, Cronenberg jde dál a všechno hezky stylizovaně až sugestivně narovinu ukáže. Opět názorný naturalismus, tentokrát zaměřený od nechutností na sex. Pokud přistoupíte na tuhle hru se vším všudy, dokážete se dokonce bavit. Prostě a jednoduše: Crash je černohumorná vyprávěnka o skupině lidí, kteří svoji honbu za sexuálními prožitky posunuli na hranici morbidní úchylnosti. A to samo o sobě zajímavé je. Způsob jakým nám jejich rozpoložení Cronenberg ukazuje, je lehce na hraně soft porna, ale proč ne, když to k něčemu směřuje. Ale vlastně ... směřuje??? 65% (17.11.2004)

Je veľa úchyliek ľudí, či sex pri kradnutí aut alebo sex pri automobilovej nehode. V tom prvom prípade vás v tom horšom prípade pritom vyruší polícia, ale v druhom prípade to môžu byť záchranári a v tom horšom už len posledný bozk môžete dostať od smrti. Žiadostivosť nepozná hranice a v tomto filme to platí dvojnásobne a je jedno či ste práve na letisku alebo v umývačke aut. A Práve tá druhá scéna mala silný sexuálny náboj a slušne vyvrcholenie. Toho sexuálneho aktu je tu naozaj veľa a tak to dosť obmedzovalo dynamické tempo, ktoré by tu bolo určite lepším partnerom slušne sa vyvíjajúceho deja, ako stále sa niekde pretŕčať aj keď sa súloží na rozmanitých miestach. A tak i keď úchylnosť je tu v každej scéne, stále mam taký pocit, že film mal ísť trocha inou linkou. Lebo scéna o rekonštrukcii nehody Jamesa Deana bola nezvykla, zaujímavá a samozrejme aj kuriózna. Práve touto cestou sa mal režisér uberať aby diváka odzbrojil výnimočnosťou a pútavostou. A to sa Cronenbergovi splnilo len čiastočne. Áno príbeh je originálny a nevšedný a keby sa na nom zapracovalo viac do detailov, bol by bezchybný, ale to by pán režisér musel obmedziť libido a venovať sa rýchlejšiemu tempu a akčnou efektnosťou. Čakal som od tohto dielka o niečo väčšiu šou. Silne 3*. (25.04.2023)

Cronenberg chtěl šokovat a to se mu povedlo. Angažoval herce, kteří odevzdali precizní výkony. Líbilo se mně, jak si Cronenberg v každé scéně vyhrál s kompozicí záběru a jak dovedně nabudil na další scénu, ve které ukázal něco zvrhlého, provokativního, ale vždy velmi neočekávaného. Je trošku škoda, že do svého filmu chtěl nacpat pomalu všechna tabu, na která si člověk vzpomene, a jiný režisér by tuhle provokativní jízdu stěží ustál, ale starý úchylný lišák Cronenberg to divákovi umí ještě pořád natřít, aby mu nebylo po skončení filmu jedno, co právě zhlédnul. (18.12.2010)