Closet Land

Komorní snímeček, jehož rozpočet (bez honorářů štábu) byste dali dohromady z peněz z letní brigády. Jedna místnost, dva herci, tři animované vsuvky. Rickman si roli O´Briana užil do mrtě a je rozhodně hlavním tahounem filmu. Madeleine Stowe se mi zezačátku zdála trochu dřevěná, což je samozřejmě odůvodněno později a nezbývá než dodat, že kromě toho, že je krásná, opravdu umí... Autorské uchopení tohoto - z mého pohledu úchvatného - tématu mě však z nějakého důvodu nechávalo převážně klidným. Necítil jsem hlouběji ani s jednou postavou, příliš se mi nelíbila vyšponovaná teatrálnost (čišící i ze samotné výslechové místnosti) a z celého filmu jsem si neodnesl nic nového... Každopádně mu možná ještě dám jednu šanci... 60% (05.06.2014)

Snad z nostalgie, že už není Alan mezi námi, možná také za půvab Madeleine, kterou jsem kdysi dávno hltal plnými doušky, jako zamilovaný studentík. Jsou tam vlastně jen tihle dva a bohatě to stačí. A to nejen hereckými výkony, ale hlavně námětem, který je a ještě bohužel bude aktuální asi hodně let. Člověk v sobě nosí zvíře a tohle komorní drama je toho jasným důkazem. Můžeš si vzít moje tělo. Ale duši? Tu nikdy nedostaneš.... (16.08.2016)

Tenhle film je myslím docela neznámý, což je škoda, protože se jedná o film kvalitní. Opět jsem ho objevila především kvůli Alanu Rickmanovi, a protože je to snímek, kde po celou dobu uvidíte jen dva herce (jedním z nich je samozřejmě Rickman), Alana si užijete dosytosti. Všem fanouškům tedy vřele doporučuji. Předem jsem tak úplně netušila, co se na mě chystá, takže pro mě film byl příjemným překvapením. Teda vlastně nepříjemným, neboť je to thriller, psychologické drama jak má být. Napětí, emoce, úžasně budovaná klaustrofobní atmosféra, sadistický Rickman, náznaky, nedovětky, nejasnosti, více možností výkladu. No a samozřejmě tam je ta rovina s poselstvím, je to mimo jiné politická alegorie, až si říkáte, že 1984 hadra. A přitom rovina osobní, kdy se hlavní hrdinka vyrovnává s traumatem z dětství, je možná ještě silnější. Nevím, jestli byl Closet Land někdy zpracován na divadle, ale ten film si o to úplně říká. Kdybych byla dramaturg, šla bych do toho hned. (04.04.2012)

O nezdolnosti ducha a sebaúcte... Snímok smerom hore ťahá predovšetkým majstrovský, dychberúci herecký výkon Alana Rickmana, ktorý tento film dostal na úplne iný level. Za zmienku tiež stojí duchovná stránka snímku a myšlienky, nad ktorými sa vyplatí popremýšľať, pretože tu určite neišlo len o zneužívanie vládnej moci a bezprecedentné týranie ako hovorí dodatok na záver, ale aj vo všeobecnosti o nezmyslenosť násilia a týrania v akejkoľvek forme. Niektoré scény tiež pekne poukázali na cenu ľudskej dôstojnosti a sebaúcty - čo by ste urobili na mieste hlavnej hrdinky? Podpísali by ste alebo nie? Kde je tá hranica? Ľudská psychika je často veľmi komplikovaná, stačí málo a sadista môže dosiahnuť týraním pravý opak, ako pôvodne zamýšľal... Slušný nadpriemer. 80/100 (13.07.2017)

"Jak můžeš zavřít lidskou duši?" Už dlouho jsem neviděla tak silné a zvláštní komorní drama, jako je Closet Land, které svým podáním působí spíš víc divadelně než filmově. Depresivní studená atmosféra o kterou se postaraly kulisy a tmavé barevné ladění podkreslovaly už tak silné napětí vznikající mezi dvěma hlavními a jedinými protagonisty. Prolínání osobní a politické roviny mně trochu rušily, ale základní poselství z celého dlouhého dialogu spisovatelky a vyslýchajícího vyčnívalo zcela jasně a nakonec bylo i podtržené dovětkem v závěru. Zcela jednoznačně na mě zapůsobila druhá a finální část, ta gradace byla strhující současně i s výkony obou herců i když se musím přiznat, že Alan je Alan a z jeho výkonu jsem měla snad nejintenzivnější zážitek i když Madeleine byla na konci taky skvělá. Na některé filmy se člověk nemá dívat, když má smutek na duši a tohle je rozhodně jeden z nich. (10.04.2013)