Closet Land

Neodolatelný, boží, chytlavý, chytrý, sexy, herec, na kterého je radost pohledět. Alan Rickman nikomu nemusí dokazovat, že všechna tahle adjektiva na něj sednou. V roce, kdy jsme ho mohli vidět jako komiksově padoušského šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi a v romantické poloze v Truly Madly Deeply se předvedl i v téhle komorní lahůdce. Dva herci, jedna místnost, promyšlený scénář a působivě natočené devadesátiminutové mučeníčko. Story o totalitním státě tu není na prvním místě, zírat budete na výbušnou interakci výjimečně dobré Madeleine Stowe a tradičně skvělého Rickmana. Ten je tu v nejlepší formě jak herecké, tak fyzické a stejně zlý a zároveň sympatický jako Hans Gruber, jen v civilnějším a uvěřitelnějším podání. Nebudu se rozepisovat, jak skvěle tu hraje, najděte si ukázku na Youtube a posuďte sami. Film samotný je chvílemi velmi znepokojivý a několikrát se musíte zamyslet, jak to vlastně celé bylo, protože konec je poměrně otevřený různým interpretacím. Jo a už jsem se zmínila o Alanovi? (02.11.2009)

O nezdolnosti ducha a sebaúcte... Snímok smerom hore ťahá predovšetkým majstrovský, dychberúci herecký výkon Alana Rickmana, ktorý tento film dostal na úplne iný level. Za zmienku tiež stojí duchovná stránka snímku a myšlienky, nad ktorými sa vyplatí popremýšľať, pretože tu určite neišlo len o zneužívanie vládnej moci a bezprecedentné týranie ako hovorí dodatok na záver, ale aj vo všeobecnosti o nezmyslenosť násilia a týrania v akejkoľvek forme. Niektoré scény tiež pekne poukázali na cenu ľudskej dôstojnosti a sebaúcty - čo by ste urobili na mieste hlavnej hrdinky? Podpísali by ste alebo nie? Kde je tá hranica? Ľudská psychika je často veľmi komplikovaná, stačí málo a sadista môže dosiahnuť týraním pravý opak, ako pôvodne zamýšľal... Slušný nadpriemer. 80/100 (13.07.2017)

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" (02.11.2009)

Ako divadelná hra to vie určite viac osloviť, lepšia atmosféra pre dej o dvoch postavách. Na film je ale mučenia málo, skôr psychologické než reálne, a filozofie veľa, hoci treba vyzdvihnúť majstrovskú hru Rickmana s hlasom. Madeleine je hlavne o tvári, aj keď trpí. Svojou absurditou film pripomína Proces Franza Kafku. Avšak ide o Pinochetovu skutočnosť zo sedemdesiatych rokov a pani s politicky veľmi nekorektným menom Veronica De Negri, ktorú osem mesiacov väznili, neskôr na ulici upálili jej syna a aspoň malej spravodlivosti sa dočkala až po skoro 30 rokoch. Niektorí sa jej nedočkajú nikdy. (22.11.2023)

Snad z nostalgie, že už není Alan mezi námi, možná také za půvab Madeleine, kterou jsem kdysi dávno hltal plnými doušky, jako zamilovaný studentík. Jsou tam vlastně jen tihle dva a bohatě to stačí. A to nejen hereckými výkony, ale hlavně námětem, který je a ještě bohužel bude aktuální asi hodně let. Člověk v sobě nosí zvíře a tohle komorní drama je toho jasným důkazem. Můžeš si vzít moje tělo. Ale duši? Tu nikdy nedostaneš.... (16.08.2016)