Pavouk

„Pavouk“ je klasickým Cronenbergovým filmem, který už ale má výrazné náznaky toho, co vidíme v jeho tvorbě v současnosti. Minimum gore a maximum lidské mysli, která se dostala do stavu, který není možné označit za normální. Cronenberg se stále drží své snahy šokovat, kdy v tomto případě je to již příběhem, nikoli tím, co vidíme. V některých chvílích je otevřený, což je prostě jeho deviza, ale na druhou stranu už je více obrácený do nitra duše, nikoli do nitra těla. Pravdou ale je, že mu sedí i tenhle přístupnější styl, který není v některých bodech o nic méně depresivní než jeho krvavé filmové počátky. (22.11.2013)

Od Mouchy se David Cronenberg posunul k Pavoukovi. Ovšem tentokrát mě jinak schopný tvůrce zaujmout nedokázal. Ačkoli má film jen 98 minut, tak se neuvěřitelně vleče. Prakticky až do samotného závěru neustále čekáme na pointu, která je nakonec tak primitivní, že se divák nemůže ubránit dojmu naprosté ztráty času. Není vůbec jasné, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Z herců vynikne pouze tradičně skvělý Ralph Fiennes (pro něj jsou role úchyláků a podivínů šité na míru), ovšem za ním zeje obrovská prázdnota. Řekl bych, že být to snímek nějakého neznámého režiséra s neznámými představiteli, tak jej nejspíš většina lidí ani nedokouká do konce. (10.06.2011)

Další pro mě totální úlet, který mě po celých 98 minut naprosto míjel. Jen jsem koukal na Ralpha Fiennese, který hraje postavu právě propuštěného muže, bývalého obyvatele psychiatrické léčebny. Během filmu se prolíná jeho minulost, kdy došlo k jedné tragédii, kvůli které skončil v blázinci a realita, v které chodí po svých znamých místech. Jsem rád, že tenhle snímek není to jediné co David Cronenberg natočil, protože bych ho asi po tomhle snímku dost nenáviděl :) (31.08.2006)

78% - Pocity bezmoci, bloudění mezi sny a realitou, touha po vykoupení, i po pomstě - To je Cronenbergův Spider. Film na mě velmi zapůsobil svou syrovostí a "neskutečnou opravdovostí". Patrně vyčerpal z minima prostředků maximální výsledek. Tato sonda do šílencovy hlavy podbarvená skvělou hudbou Howarda Shora rozhodně stojí za shlédnutí, leč vzhledem ke své plochosti bude patrně náročná na koncentraci, bez které divák efekt filmu neocení. (18.04.2006)

Takhle smutný a depresivní film jsem už dlouho neviděl. Příběh pavoučka, který je ať už z jakéhokoliv důvodu slabý, neschopný a samotář, ale přece jen vyniká jednou vlastností, dokáže zjistit vše, co se týká jeho samého - takže také jasně ví, v jakého pavouka jednou dospěje. I přes "podvodný" konec (takové skutečně nesnáším) má příběh společné rysy s Bressonovou Muškou (vida, jak jsou ty názvy příbuzné) - takto, za první tři čtvrtiny a jejich převelice smutnou atmosféru, si pořád ode mně vyslouží 8/10. (07.04.2006)