Pokoj bez oken (E02)

Skvěle a poutavě natočený mini hororek, který diváka nenechá chladným a vmaže se do paměti. Jiří Dvořák hrál výborně svůj přerod z hodného a ochotného zachránce v nebezpečného úchyla a některé scény, zabírající detailně jeho obličej, mírné cukání oka, stoupající nervozita, slizký úsměv za nímž se skrývá špatně tajené tajemství, jako by už už chtěl vyslovit, ale nevysloví........to je herecky koncert hodný naší staré dobré herecké školy. Dobře za každou jeho další roli. Atmosféra na hradě je vykreslená úžasně stísňujícím dojmem, tyhle černoty Renč umí podchytit a natočit. Jo a Michala Dlouhého bych v úvodu filmu, po vyslechnutí inkriminovaného telefonátu, bacila okamžitě taky - dobře napsaný scénář a opět klasická otázka: " Kdo je vlastně vinen?". (20.11.2013)

Není nic horšího, než vidět tento snímek 14 dní před nástupem na zámek na letní praxi. Člověk se chce pokochat Dvořákem a málem u toho dostane infarkt. Dlouho jsem se takhle nebála a jako "český horor" je to vyloženě nadprůměr. Pomalu si začínám zvykat, že Dvořák je mistr přes úchyly a jiná individua, na což po ztvárnění Bartoše v Operaci nevypadal.. (01.08.2011)

Tak na to že je to české, dost slušná práce. Není to dokonalé, třeba ten epilog byl naprosto zbytečný nebo zpomalený záběr při střelbě mi taky dost vadil, ale jinak to má napětí, dost podmanivou atmosféru, skvělou kameru a překvapivě i slušné herecké výkony. Až mě trochu překvapuje, že za tím stojí Renč, ale on tu vlastně ten jeho styl je znát a taktéž je vidět, že předtím za sebou měl jenom Requiem pro panenku a Válku barev, protože v obou filmech se o silnou atmosféru dost snažil. A tady se mu to povedlo asi nejlíp, ačkoli pořád nezapře, že je spíš zručný řemeslník než skutečně talentovaný režisér. Ale jinak jo, překvapivě se mi to líbilo a co tak koukám, tak z tohohle cyklu chci vidět ještě minimálně jeden díl, tak jsem zvědavý, jak se povede. 4* (27.01.2021)

Inspirace Hitchcockovým Psychem je zcela evidentní, nicméně povrchní. Přiznávám, že navnaděný vysokým hodnocením jsem očekával něco pikantnějšího. Renč především neumí správně vygradovat napětí a Jiří Dvořák sice jen lehce, nicméně zřetelně a hlavně zbytečně svého psychopata přehrává. Policisté jednají a vypadají stejně blbě jako ve skutečnosti. Scénář odhaluje tajemství příliš brzy a závěrečná pointa je předvídatelná. Kladem snímku je výkon Tatiany Vilhelmové a samozřejmě prostředí gotického hradu, které nicméně mohlo být využito ještě lépe. Suma sumárum, lehce nadpůrměrné televizní dílko. Celkový dojem: 60 %. Neodpustím si v tomto případě poznámku k chvále na režiséra Filipa Renče od ostatních komentátorů. Renč celou svou dosavadní tvorbou dokázal, že je slušný řemeslník, dobře využitelný pro výrobu videoklipů a reklam a nečekám od něj žádný propadák ani v oblasti hraného filmu. Na druhou stranu ale ještě nenatočil film, který bych mohl označit jako opravdu dobrý a velký - a ani to v budoucnu mě myslím nemá čím překvapit.... (21.01.2008)

Zajímalo mě zkusit si něco nového – žánr hororu, thrilleru s minimálními technickými prostředky, s nejmenším počtem herců, bez velkých akčních scén. Scénář nabízel východisko pro psychodrama, pro herecký koncert dvou lidí. Společně s Táňou Vilhelmovou a Jiřím Dvořákem jsme si tedy vyzkoušeli, jestli dokážeme utáhnout napětí po celou hodinu. S Táňou Vilhelmovou už jsem pracoval předtím v Polojasnu, pro hlavní mužskou postavu jsem chtěl neokoukaného herce, objevit někoho nového, aby ten „hlavní netvor“ příběhu byl uvěřitelný, a nesváděl diváky k tomu, aby si říkali – ten a ten známý herec hrál psychopata… Na horory do kina rád chodím, ale udělat ho není žádný legrace. Klasik žánru Hitchcock to dokázal udělat napínavé i ve scénách, kde k žádným vraždám nedochází. Prostě dokonale dokázal rozpitvat, analyzovat psychologii toho zločinu, a tam máte strach, i když jde někdo jen po ulici a nic se vlastně neděje. Navodit takový podprahový strach je asi v hororovém žánru to nejtěžší. Ukázat, jak někdo někoho honí s kudlou v ruce, to je ta nejsnazší cesta, jak upoutat divákovu pozornost, ale to není ten pravý „psychologický teror“. Není to jednoduché dostat se tím napětím pod kůži, a rozhodně to není v těch verbálních akcích, ale spíše v tom, co se děje kolem. Filip Renč (19.10.2020)