Obsahy(1)
Vydrýsek je malá vydra říční, ohrožená šelma, která přestože je chráněna zákonem, bývá často nelegálně pronásledována rybáři a lovci. S malým Vydrýskem prožijeme jeho první rok života a staneme se svědky všedních i mimořádných událostí: je chycen, utíká ze zajetí, učí se žít a lovit ve volné přírodě. Setkává se s řadou zvířat, pozná přátelství, bojuje i o holý život, ale hlavně hledá svoji rodnou řeku Křemelnou. Dále jsme svědky života přírody v okolí českých řek, potoků, rybníků a přehrad. V seriálu je řada unikátních záběrů ohrožených druhů zvířat.
Názvy jednotlivých epizod:
1. O vydřím setkání
2. O neposlušném synkovi
3. O děravé kleci
4. O cizí řece
5. O ježatém neplavci
6. O vydřím nebezpečí
7. O návštěvě na dvoře
8. O králi ptactva
9. O setkání s čuňaty
10. O blátivých stopách
11. O opravdovém nebezpečí
12. O šumavském bloudění
13. O příchodu zimy
(oficiální text distributora)
Recenze (53)
Po medvídcích a selátkách přichází značně podceňovaný herec uměleckého jména Vydrýsek, který příliš rozhovorů neposkytuje, o jeho soukromí se toho příliš neví a neprovázejí ho ani žádné skandály. Jeho Freak show z přírody je pozoruhodné tím, že neexistuje pevný scénář. Je to mistr improvizace. Herci s ním neradi hrají. Jednak trochu smrdí, ale hlavně se neučí texty. Proto hraje sám. Za roli bere kýbl ryb. Po trilogii "Slunce, seno a přehrada", nyní září ve stodílném seriálu "100 případů nadstrážmistra Vydrýska". Natáčení jednotlivých epizod bylo náročné. Natáčelo se pouze na vodních tocích, nejtěžší bylo natočit díl číslo 22 s názvem "Vydrýsek a Čpavek v potoce". Tenhle díl vůbec nebyl o tom, jak do potoka unikne jedovatý čpavek, ale o utopeném traktoristovi s přezdívkou Čpavek, který fetoval dámské vložky. I 35 díl s názvem Vydrýsek a Horyna byl náročný. Pojednával o tom, jak se Vydrýsek kamarádí s Pavlíkem z Přátel Zeleného údolí, který je nyní v důchodu a po oblouznění z opiátů se jim podařilo vyvolat ducha lesníka Horyny. Další epizody se už hodně opakují. Duch Horyny se objeví ještě ve dvaceti dílech, které jsou prakticky totožné. V posledním stém dílu se tvůrcům podařil odklon od stereotypu. Závěrečné rozlučka s názvem "Vydrýsek a Double Nelly" pojednává o netradičních sadomasochistických praktikách s dvojnicí herečky Nelly Gaierové. Ne u všech epizod jsem se bavil stejně dobře. Nicméně tvůrcům patří dík, že jsem se ze života vyder prostřednictvím podivného herce Vydrýska dozvěděl opravdu hodně. 20% ()
Vydrýsek pro nás byl posledním setkáním se zvířátky od pana Václava Chaloupky. Prakticky se dá zopakovat předchozí hodnocení. Krásné záběry malé vydry a přírody, ale i pár minut večerníčku bylo dlouhých. Přeci jen by to mohlo být naplněno nějakým zajímavějším dějem. Na nadprůměrném hodnocení Vydrýska udržel opět vypravěč, tentokrát Viktor Preiss a taky úvodní veselá a chytlavá písnička. Na další hrané zvířecí večerníčky pana Chaloupky se ale už dívat nebudeme. ()
"Vydrýskovi chutnali měkkýši ukrytí ve velkých škeblích. Dokonce se je naučil i otvírat. A protože neměl kamarády, občas si s nimi hrál." V době, kdy na děti z obrazovek útočí fialové krávy či zpomalené záběry běžícího geparda, je pomalé putování malé vydry po domácí přírodě takovým příjemným připomenutím toho, že naše fauna a flóra se před tou exotickou nemá za co stydět a stojí za to ji občas prozkoumat. ()
Scénáristicky jsou všechny Chaloupkovy večerníčky dost slabé, protože je příliš evidentní, že "příběh" slouží jen k tomu, aby se děti mohly dívat na zvířata, která ve volné přírodě většina z nich nikdy nepotká. Rozdílné hodnocení je tedy v podstatě jen dokladem sympatií k jednotlivým živočišným druhům a proto v mém osobním žebříčku vítězí právě Vydrýsek, protože vydra je, pro mně, vizuálně nejatraktivnější ze zvířátek, která Chaloupek použil. ()
Standard naší televizní tvorby pro děti nemá čím překvapit, ale ani urazit. Naopak: ví, umí a dokáže potěšit. Klasická vyprávěcí i snímací technika je tu obohacena o početné podvodní (podhladinové) záběry i o nezvyklý záběr do života šelmy, o níž vlastně nevíme téměř nic. Snad ze starší české literatury se nám vybaví slovo vydrovka pro čepici z vydří kožešiny. Kdybych chtěl tento televizní Chalupkův záběr zasadit do vývoje naší kultury, řekl bych, že určitě navazuje na obdobné prózy zejména Vrbovy a Tomečkovy. Tedy na přírodu vnímanou očima poučených a nadhledem daných myslivců a pozorovatelů života kolem nás. Že tu snadné vypadá jako podbízivé, by nás nemělo mást. Oko dětského diváka - nadšené i bezohledné ve své bezprostřednosti přímé, ničím netlumené bezprostřední reakce - není ani pro mne v tomto případě zanedbatelným soudcem. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama