Sluneční stát

Je mi líto, ale prostě mě to nezaujalo. Šulíka mám dost rád, ale tohle se podle mě moc nepovedlo. Postavy zajímavé, ale příběhy nezajímavě podané a na tom to právě hodně padá. Navíc kamera je taky celkem na nic, sice se sem tam nějaký záběr dost povede, ale proboha, proč ty rádoby akční přibližovačky a oddalovačky? Dojem to neudělá, maximálně to bude jenom taková otravná vložka. A to je kameramanem Martin Štrba, který je snad podepsaný u každého Šulíkova filmu... Komediální vložky tu musí zachraňovat Oldřich Navrátil, zbytek je takový nijaký. Jinak ale herci hrají dobře, aspoň hlavní čtveřice. Pak se mi ještě hodně líbil konec, to je tak vše. Ale jinak to docela nudí a nejhorší na tom je ten fakt, že Šulík mi dokázal, že z "příběhů o ničem" dokáže udělat zajímavý příběh. Jo, neznat Šulíka a nevědět, že je fakt dobrý, dám 3*. Takhle je to jenom na 2*. (22.06.2018)

Moje prvé zoznámenie sa s Martinom Šulíkom. Výsledok je viac ako uspokojujúci. Namiesto Slovenska sa nachádzame v Čechách a tým pádom sme uprostred inej mentality a názorov, aj keď sú v mnohom s tými slovenskými podobné. Jednak vďaka tomu sa tu vytvára veľmi krásna súhra medzi českým a slovenských hercom - ktorá je umocnená tým, že slováci sa nehrajú na čechov ako to v dnešných filmoch býva a hovoria po slovensky. To umožňuje zbaviť charaktery neprirodzenosti a dáva nám priestor aby sme ich objavovali. V tomto smere je Šulík znamenitý rozprávač. Každý zo štvorice kamarátov má svoje drobné radosti aj starosti a ich život je znázornený až na tých pár bitiek bez výraznejšej dramatizácie. Je to život nesúrodej skupinky, v ktorej každý zastáva dôležité miesto a bez ktorého by skupinka nebola funkčná. Ďalším veľkým plusom filmu, okrem humoru, ktorý je trefný a postavený na hovorenom slove, je tiež fakt že Šulík vytvoril funkčný mikrokozmos, kde má každá scéna svoje opodstatnenie a miesto. Prechody medzi scénami sú nenásilné a častokrát sú spravené cez prirodzenú akciu, ktorá sa v deji neskôr vyvrbí. Rozhodne jeden z najsilneších súčasných slovenských filmov, ktorý možno nie je súčasný, ale ktorý by pre technickú a príbehovo precíznosť mohol len veľmi ťažko zostarnúť. (05.03.2013)

Ach jo... Takové celé je to falešné a utahané a gumové - asi jako že není žádný velký vzlet to skákání na trampolíně... Stačí hopsat, že. Spíše líně na trampotlíně... Marná snaha bez šarmu. Stylizace z nejapnosti, se snahou - však slabé dosti... Pěkná kamera, pěkná hudba, spousta pěkných lidí v závěrečných titulcích, mraky různých státních i jiných podpor a logíček firem na výsluní... :-/ . . . Ano, já věřím tomu, že M.Š. se naučil svoje řemeslo. Tak proč prosím točí takto nudně (g)umné banality? . . . Asi by to chtělo nějaké osvícení sluncem, tady ale d.m.l.n. zase nebylo moc o co stát... Škoda, docela jsem tomu filmu i zezačátku držel palce, zbyl však opět (jak už to tak u těch >našich< filmů mívám) jen pocit marnosti. A jen tím příběhem nepříběhem to rozhodně není... - - - - - (Poprvé viděno 18.2.2009 na ČT1, komentář zde jako mnohý - 19.2.2009) (19.02.2009)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Když člověk dostane nečekaně výpověď a má jisté závazky k uživení vlastní rodiny, tak to není právě snadné. Čtyři typově odlišní kamarádi (s různým zázemím) se v takové situaci ocitli a ač se snaží sebevíc, další jejich osudy budou pořádně bolet. Sociální (a beznadějná) komedie Martina Šulíka sází na realistické prostředí ostravského života (včetně tamního dialektu) - ironický vhled na něj nám zprostředkovává pomocí vynikajícího hereckého obsazení. Tak kvalitního, že to za poslední roky nemá v tuzemské kinematografii obdoby. Trefně apeluje na kriminalitu, alkoholismus, pošramocené mezilidské vztahy. Šulík neždímá emoce, sází na přirozenost, syrově rozehrává další osudy (i když té chudoby a zoufalství je na jeden film až moc) a neuhýbá zásadním otázkám. (25.08.2006)