Sluneční stát

Všichni tady chválí, že jde o výborný český nebo slovenský film, ale já jako Ostravák po shlédnutí vím, že jde o film bytostně ostravský. Natočený snad celý v Ostravě. Ty krásné kdysi smradlavé dnes odstavené vítkovické vysoké pece už roky kandidující na peníze z fondů Unesco. Těžce zaplacený náklaďák jedoucí přes ocelový Sýkorův most, který stále hlídá socha padlého Miloše Sýkory, aby ani Němci ani filmaři ho nemohli do vzduchu vyhodit. Záběry na železobetonový skelet plánované budovy KV KSČ mezi kulturákem a krajským úřadem, na jehož výstavbu či destrukci se ani po dvacet let naší vzkvétající ekonomiky nenašly peníze. Manažeři, co smutně krčí rameny při zavírání fabrik (takových tu bylo), dělníci, kteří jim ze vzteku chtějí rozbít huby, ale stejně si nepomůžou. Roby, které se snaží osamostatnit a vydělávat, jak umí, a chlapi, kterým se to vůbec nelíbí. Staré cihlové byty, kde trochu toho rodinného tepla dodá už jen letitá karma, nebo čerstvá vodka. A v závěru čtyři kamarádi skákající (v pauze mezi čucháním k maceškám) na trampolínách v parku vedle plynojemu Vítkovic jako opice v kleci v ostravské zoo, stejně jako omezeně můžeme vyskakovat my všichni, co denně chodíme do roboty. Ostrava dávno není utopickým sociálním Slunečním státem, jak to možná za komunistů mělo vypadat a jak naznačují i záběry z budovatelské Ostravy - Poruby postavené ve stylu tzv. socialistického realismu. Proto zní celý jen způli ironický titul filmu: Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy. Trailer: http://www.sms.cz/film/slunecni_stat/ukazka (23.02.2009)

Chudák Csongor Kassai! Tak blbě napsanou postavu s extrémně debilníma replikama si fakt nezasloužil, hlavně jeho druhý výstup. Zajímavý projekt, Navrátil ani Bareš coby Ostravaci nepřesvědčí na sto procent, ale souznění s Kostelným a Martinkou docela funguje. Pro mě překvapivě je nejsuverénnější a nejsympatičtější Ľuboš Kostelný. Líbila se mi velmi civilní Anna Cónová, byť její role nebyla velká. V marastu česko-slovenské novo miléniové tvorby docela zajímavá pecka, spíš pozitivně. (29.03.2014)

Na poměry české novodobé kinematografie překvapivě dobrý film. Film, ze kterého dýchá realita a je až nepříjemně autentický a pravdivý, ne-li přímo depresivní. Ještě že to celou dobu nehraje na smutnou notu a občas se objeví i nějaký ten humor a skvělý hudební doprovod. Ve výsledku potom svěží film s neblahým podtextem. Ach ta česká tragikomika... (19.02.2009)

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot (23.07.2008)

Pri Slnecnom state som po dlhom obdodi konecne zazil uz takmer zabudnuty pocit zo sledovania slovenskych filmov - bezchybna formalna stranka (dokonca ani stopa po zle zosynchronizovanych postsynchronoch, krasna Strbova kamera, "vymazlenej" soundtrack) a vydareny pribeh (scenaristicky pekne vyhrany a charakterovo rovnomerne rozvrstveny), z ktoreho aj vdaka mimoriadne trefnym dialogom (toto na filme ocenujem zdaleka najviac, ze pre mna az na jednu vynimku boli dialogy plne uveritelne a zive) doslova srsal "touch of reality" aj vdaka chirurgicky davkovanym odlahcovanim pomocou jemneho humoru (tak situacnym ako aj konverzacnym). Jedine co mi na filme trocha kazilo dojem dokonalosti bol predstavitel Tomasa, ktory podla mna znacne prehraval a jedna scena - pre mna nasilne vykonstruovana a nelogicka. Inak iba sama dobrota. (01.04.2005)