Reklama

Reklama

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

  • angličtina Rail Yard Blues
Trailer

Obsahy(1)

"Film 'Ještě žiju.' je současná, přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o středně velkém českém nádraží v létě," říká producent filmu Jiří Konečný. Postavami filmu jsou nádražáci, kteří řeší, nebo se spíš snaží, ve velmi humorné nadsázce, řešit své malé "vzájemnosti" na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni. "Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy," říká režisér Pavel Göbl. Před kamerou se vedle známého Jaroslava Duška objeví herci Igor Chmela, Roman Slovák, Slovenka Petra Beoková a Polák Riszard Doliński a skvělí neherci Jiří Vymětal a Slovák Jozef Polievka. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (8)

  • Ve filmu zazní několik slangových železničářských výrazů: ranžír – seřaďovací nádraží, laufka – děvče pro posílky, vechtr – traťový hlídač. (sator)
  • „Plácačka“ se správně nazývá „výpravka“, zavedena byla na československé železnici 10. května 1932. V noci se místo výpravky používá kapesní svítilna. (sator)
  • Tramp Josef Šujan se objevil ve filmu náhodou, a to proto, že štáb musel zastavit natáčení z důvodu infarktu jednoho z účastníků. Jeho přítomnost na nádraží poté byla zakomponovaná do příběhu. (sator)
  • V závěru filmu zazní píseň „Dlouhý Boj (Lonely Blue Boy)“ Mikiho Volka s textem Eduarda Krečmara. V záverečných titulcích pak zazní píseň „I cesta může být cíl“ od skupiny Mňága a Žďorp. (sator)
  • Točeno v Žatci a okolí, Děčíně a Konětopech. (M.B)

Reklama

Reklama