poster

Dogora

  • Francie

    Dogora - Ouvrons les yeux

  • Slovensko

    Dogora

Hudební / Dokumentární

Francie, 2004, 80 min

Režie:

Patrice Leconte

Scénář:

Patrice Leconte
(další profese)
  • mr.filo
    ***

    Začátek jak z budovatelského filmového pojetí písně, a to nemluvě o rusko-polských zpěvech .... K epičnosti podobně laděných filmů má Dogora krapet daleko... ale některé záběry stojí za wallpaper ! potažmo vytištění :) a práce střihače je též zajímavá, jen jednotlivé kapitoly jednoduše postrádají kompaktnost.(3.11.2012)

  • farfalino
    *****

    Dogora a Barak jsou síce žánrovo stejné, ale každá nám dáva nahlédnout do něčeho jiného. Zatímco Baraka je spíše o architektuře po celém světe Dogora je o lidech. Obě jsou samozřejmě doplněny božskou hudbou bez které by to byl možná jenom obyčejný dokument. Dogora mě oslovila a vnikla přímo do mého srdce a věřím, že pocity z tohoto užasného dokumentu budou ve mě doznívát jěště hodně dlouho.P.S. Hezké to je, to jo , ale žít bych tam nechtěl. :-)(27.5.2008)

  • triatlet
    ****

    Hudební obrazová báseň zachycující každodennost v Kambodži. Místy zdlouhavé. Autor často zachycuje lidi v pohybu – nejzajímavější byla scéna, která ukazovala, jak využívají mopedů jako rodinného vozidla. Naplnění cílů, které si Patrice Leconte vytkl, bych seřadil a ohodnotil následovně: pocitový (****), hudební (****), emotivní (***), dojemný (**).(26.1.2010)

  • dwi
    ***

    Patrice Leconte po několika měsících prožitých v Kambodži zrealizoval audiovizuální esej, která je primárně postavená na osobních dojmech a prožitcích. Esenciální hudba E. Perruchona s početným orchestrem dobarvuje intimní ladění snímku, z něhož ovšem vyvěrá jen pramalé smítko vložených citů. Dogora je zbytečně rozparcelovaná do mnoha uzavřených sekvencí, jež postrádají jakékoliv kontinuální propojení (většina z nich zastává obyčejnou roli videoklipu). Pro toho, kdo se nechal unášet poetikou „qatsi“ trilogie, bude následujících osmdesát minut jen směsicí libých obrázků, kterým však schází dramatická výstavba, originálnější montáž a sebemenší vyznění(3.4.2005)

  • Slarque
    ***

    Nenazýval bych toto dílo dokumentem, ale spíš filmovou symfonií (tímto nechci snímku upírat jeho dokumentární vypovídací hodnotu, kterou určitě má). Hudba tu hraje první housle, její náladě je podřízen obraz (a použití velmi silných filtrů či záměrné rozostření obrazu by v dokumentu bylo téměř neodpustitelné), jejímu tempu střih, a pokud jsem si párkrát říkal, že daná scéna už je delší, než bylo třeba, režisér prostě jen čekal, až dozní příslušný part. Patrice Leconte poskládal svoji mozaiku z řady samostatných sekvencí, které často působí daleko zajímavěji, než celek.(27.6.2005)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace