poster

Dogora

  • Francie

    Dogora - Ouvrons les yeux

  • Slovensko

    Dogora

Hudební / Dokumentární

Francie, 2004, 80 min

Režie:

Patrice Leconte

Scénář:

Patrice Leconte
(další profese)
  • triatlet
    ****

    Hudební obrazová báseň zachycující každodennost v Kambodži. Místy zdlouhavé. Autor často zachycuje lidi v pohybu – nejzajímavější byla scéna, která ukazovala, jak využívají mopedů jako rodinného vozidla. Naplnění cílů, které si Patrice Leconte vytkl, bych seřadil a ohodnotil následovně: pocitový (****), hudební (****), emotivní (***), dojemný (**).(26.1.2010)

  • klerik
    ****

    Fajn hudba. Aj tie obrázky k tomu mali niečo do seba... Film sa sám porovnáva s BARAKOU, ale je niekde inde - či už kvalitou či výpoveďou. Dogore chýba premyslenosť a vytŕča z nej snaha ísť do kín (cca 80 min.). Keby to ostalo v rovine televízneho dokumentu, čiže klasických cca 40 - 50 min. bolo by to naozaj zaujímavé dielo, ktoré by neobsahovalo niekoľko úplne zbytočných (aj keď krátkych scén). Napriek tomu, že sú to "len" pekné zábery z dovolenky, sú pozerateľné a môžme v nich hľadať hlbší zmysel. Občasné zaváhania skvelo vyvažuje finálé, ktoré si budete pohmkávať ešte nejaký čas po dopozeraní a vôbec sa vám nebude chcieť rozmýšľať nad nedostatkymi tohto filmu...(28.4.2009)

  • dwi
    ***

    Patrice Leconte po několika měsících prožitých v Kambodži zrealizoval audiovizuální esej, která je primárně postavená na osobních dojmech a prožitcích. Esenciální hudba E. Perruchona s početným orchestrem dobarvuje intimní ladění snímku, z něhož ovšem vyvěrá jen pramalé smítko vložených citů. Dogora je zbytečně rozparcelovaná do mnoha uzavřených sekvencí, jež postrádají jakékoliv kontinuální propojení (většina z nich zastává obyčejnou roli videoklipu). Pro toho, kdo se nechal unášet poetikou „qatsi“ trilogie, bude následujících osmdesát minut jen směsicí libých obrázků, kterým však schází dramatická výstavba, originálnější montáž a sebemenší vyznění(3.4.2005)

  • mr.filo
    ***

    Začátek jak z budovatelského filmového pojetí písně, a to nemluvě o rusko-polských zpěvech .... K epičnosti podobně laděných filmů má Dogora krapet daleko... ale některé záběry stojí za wallpaper ! potažmo vytištění :) a práce střihače je též zajímavá, jen jednotlivé kapitoly jednoduše postrádají kompaktnost.(3.11.2012)

  • farfalino
    *****

    Dogora a Barak jsou síce žánrovo stejné, ale každá nám dáva nahlédnout do něčeho jiného. Zatímco Baraka je spíše o architektuře po celém světe Dogora je o lidech. Obě jsou samozřejmě doplněny božskou hudbou bez které by to byl možná jenom obyčejný dokument. Dogora mě oslovila a vnikla přímo do mého srdce a věřím, že pocity z tohoto užasného dokumentu budou ve mě doznívát jěště hodně dlouho.P.S. Hezké to je, to jo , ale žít bych tam nechtěl. :-)(27.5.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace