Outsider

Kaurismäkiovský Príbeh outsidera s príťažlivým vizuálom, účinným humorom, pôsobivým zakončením (zachraňujúcim film pred rýchlym vyšumením), ale aj s priehľadnou melanchóliou, zbytočnými epizódkami a letargickým tempom, ktorým zbytočne riedi svoje silné stránky. Kári nakrútil obyčajný film o obyčajom človeku, severského brata Gersterovho Old Boya s oslabenou schopnosťou hlbšieho zásahu diváka. (29.01.2016)

Film o štěstí, neštěstí, lásce a zklamání...takových už bylo hodně, ale přesto na mě tento působí jinak, nemám pocit, že už jsem to vše viděl tisíckrát. Čím to je? Snad tím, že je černobíly? Těch ale je obzvláště v poslední době spousta. Tak snad přesvědčivými hereckými výkony? To by ještě taky nebylo nic zvláštního. Možná tím, že neuvěřitelě lehce přechází mezi nezávaznou a nápaditou komedií a mezi filmem až místy symbolickým. Nevím, ale důležité je, že to, dle mého názoru, všechno dohromady funguje. (29.03.2006)

Príjemná nezávislá sonda do života istého outsidera, ktorému vyhovuje ako žije. Občas pobaví aj istý rozhodca Dědek :) Ako protiklad k životu, ktorý baví človeka, tu konkrétne outsidera, je daný život sudcu, ktorý ma zdanlivo všetko, no nebaví ho žiť. Aj tak mi akosi ušla dejová linka prečo sa tam objavil. Režisér chcel vyjadriť svoje pocity, no do celku to neuchopil a čiernobielou si veru nepomohol, ba miestami nudil a uspával. (07.09.2012)

Musel jsem si to chvilku nechat projít hlavou... Prvotní dojem úžasný ! Trochu mi vadil ten soudce - jeho postava tam určitý smysl měla, ale sám nevím, jestli mu bylo věnováno málo prostoru na jasné vyznění smyslu nebo ho tam bylo zbytečně moc na úkor hlavní linie příběhu. Námět není zrovna originální, ale je tam spousta hezkých originálních nápadů. Určitě je to film, na který jen tak nezapomenu. (11.02.2016)

Slabina filmu přichází v momentě, kdy se na scénu dostaví soudce (Morten Suurballe). Tedy ne hned, po chvíli. Soudci totiž rupne v kebuli a bez zjevné motivace dalo by se říci rezignuje na svůj současný „konzumní“ či tradiční způsob života. Většina motivů točících se kolem soudce je pak plná rozjímání, přemítání a popravdě řečeno ničeho. Prázdnota a nuda gigantických rozměrů, která vás opravdu nemile překvapí v poslední třetině filmu, sráží celý projekt na lopatky. Kdyby šlo o pět minut vprostřed filmu, bral bych to, ale když má člověk chuť z kina odejít a když tak neučiní, tak toho následně litovat – to už je silné kafe. Více textu na FILMKABI.NET (20.01.2006)