3-iron

Ostal som mimo. Zrazu tuším, prečo nachádzam veci dávno stratené, prečo budík, ktorý dlho nezvonil odrazu začne drnčať ako splašený, kto vypral prádlo, ktoré sa mi už dávno zdalo nenapraviteľne zašpinené....a kto ujedá z tanierov nespokojným stravníkom. Tuším, neviem s istotou a práve táto jemná tajomnosť bez slov ale s veľkým srdcom je základom formálne aj štýlovo čistého filmu. Jedna z ústredných myšlienok ma zasiahla pre jej neuveriteľnú zhodu s mojím nazeraním na svet okolo: recyklácia a rešpekt k zdanlivo opusteným a k odpadu pripraveným veciam, oživovanie smutných ľudí, jemné nevyslovené (a autorom neprezradené) prekvapenia, citlivosť k prírode okolo, tvrdá príučka všetkým, čo vybočujú z prirodzeného poriadku vecí. Vybrúsený diamant kinematografie!!! (26.01.2005)

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. (22.11.2008)

Bohužel jsem viděla jen druhou půlku filmu, ale i ta mě stačila naprosto uchvátit. Už se těším na příští projekci, abych si tento nádherný film mohla plně vychutnat. 7.8.2005 : Po druhé projekci (tentokrát celé :-) stále nevycházím z úžasu nad tímto jedinečným filmovým kouskem. Režisér Ki-duk Kim používá mnoho pomalých obrazů, scén bez dialogů a přesto ani na chvíli divák v temnu kinosálu nezaklimbá. Naopak, jejich lyrika a poetičnost je silně působivá, film si obrazem plně vystačí, tady slova ztrácí veškerý smysl. Vůbec mi dochází superlativa, kterými bych tento snímek mohla plně vystihnout. Každopádně všechno v něm je dokonalé - díky struktuře vyprávění stojí mnoho na hercích, zejména dva hlavní protagonisté jsou bezchybní, protože jejich postavy jsou živí lidé z masa a kostí, byť je obestírá aura jakési vnitřní existence. K těmto výkonům dovádí své herce mistrná Kimova režie, přesně dávkované emoce - schopnost zprostředkovat divákovi jediným letmým pohledem či dotykem ty nejsilnější lidské city. To vše je navíc podtrženo bravurní hudbou, která povyšuje 3-Iron na (skoro)klenot. (07.07.2005)

DivX/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 5/10 Efekty 8/10/// +film silný, jiný, obrazově nádherný -hudba, místy plytký, zdlouhavý, tichý/// Tento film mě oslovil již dříve, dokonce jsem zvažoval návštěvu kina. Nakonec jsem jej zhlédl až dnes. Je to film, který ve mně něco zanechal. Dost mě oslovil příběh, líbila se mi první polovina. A překvapivě film u mě nepohřbila ta druhá. Dokonce mě film nutí k zamyšlení a přemítání, to už jsem taky dlouho nepocítil. Hlavní představitelé i ostatní herci se mi líbili. Násilí ve filmu mě též zaujalo. Jen škoda, že nebyla výraznější hudba, která díky tomu sice dává prostor obrazu, ale ten není vše./// Celkem 73%/// (28.01.2007)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)