Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimObsahy(1)
"Jsme jako prázdné domy, čekáme na někoho, kdo odemkne zámek a vysvobodí nás." Tae-suk se potuluje na své motorce, chodí od domu k domu, ve dveřích nechává reklamní letáky a vloupává se do těch bytů, kde si letáky nikdo nevyzvedne. Předpokládá totiž, že majitelé jsou na cestách, a tak v těchto prázdných obydlích přechodně pobývá, dokud se jejich vlastníci nevrátí.
Jednou se však vloupá do luxusního domu, kde se stane svědkem pokusu tyranského manžela o znásilnění své ženy Sun-hwa. Tae-suk do muže odpálí několik míčků golfovou holí 3-iron, popadne Sun-hwa a společně odjedou.
Od této chvíle vcházejí do prázdných domů společně. Tae-suk v každém bytě, do kterého se nastěhují, vaří, uklízí, dělá drobné opravy a Sun-hwa poprvé v životě zažívá skutečný pocit domova. Navzájem cítí bolest a samotu toho druhého a nakonec se do sebe zamilují.
Při návštěvě dalšího domu objeví mrtvé tělo starého muže, kterého sami pohřbí. V domě žijí, jako by byl jejich vlastní, dokud se nečekaně neobjeví syn zesnulého a nezavolá policii.
Tae-suk je obviněn z vraždy, vloupání a únosu a Sun-hwa se musí proti své vůli vrátit k manželovi. Zatímco Tae-suk čeká na propuštění z vězení, nachází jedinečný způsob, jak vrátit štěstí, které se Sun-hwa prožívali.
(Kfilmu.net)
Videa (1)
Recenze (536)
Skvělá, netradiční love story, kterou je nejlépe sledovat ve dvou. Magický příběh dvou duší, z nichž jedna žije naprosto mimo náš svět a té druhé přijde ten náš snesitelný jen díky té první. Naprosto nečekaný střet (podle mého omezeného rozhledu) obvyklých Kimových hrdinů s realitou, zakončený kouzelně a s lehkým pousmáním uvěřitelně. A jelikož i v kinosále se pro mě neočekávané až neuvěřitelné stalo skutkem, beru to jako znamení a dávám místo zamýšlené devadesátky 100%. ()
Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. ()
Násilí a zločin v nové podobě, kdy se na dotyčného zlobil nebudeme a dokonce mu budeme fandit. Násilí, které je občas trošku brutálnějsí, je natočeno v tak čisté formě, že to ani jako násilí nebereme. Film, u kterého je možné usnout, ale ne z hlediska unuděnosti, ale z hlediska toho jak málokdy hudba změní tón. Film, u kterého se v první půlhodině vůbec nemluví, ale ani to vůbec nechybí, protože vše je vidět v gestech hlavních hrdinů. Prostě tak trochu jiný film, který by se asi v našich končinách nenatočil. (( :: ()
Netvrdím, že ten film je vyloženě špatný. Nedovolil bych si jej odstřelit v recenzi, protože se mi líbí jeho první polovina a uznávám i jeho snový rozměr. Bohužel, Kim Ki-duk mě prostřednictvím 3-Iron poprvé (a snad i naposledy) nefalšovaně nudil a svým velice pomalým a poetickým rozpracováním dráždivé teze "je těžké oddělit realitu od snu" mě k sobě ani na chvíli nepřipoutal. V žádném případě ne neumělá práce - tentokrát si mě však Kime svým půlhodinovým poskakováním ve věznici (s vcelku triviálním smyslem) těžce emocionálně minul. Ale jak říkám, stalo se tak poprvé a snad i naposledy. Zase někdy příště naviděnou. ()
Moje prvé stretnutie s Kimom a hneď plný zásah. V porovnaní s inými dielami ázijskej romantickej drámy ide o ešte výraznejšie pocitové vnímanie a hlbšie ponorenie sa do sveta autora prostredníctvom filmovej poézie plnej duševnej a vizuálnej symboliky. Možno absurdne, ale miestami mi to pripomenulo Winansa. ()
Reklama