Vražedná terapie

Celkom príjemné prekvapenie. Dejová linka je vystavaná umne, žiaden priamočiary lacný dej nehrozí, ale tiež to nie je ani nič komplikované, čo by sa nedalo pochopiť. Filmom vládne slušná atmosféra, ktorá pekne postupne graduje až do samotného finále. Aj koniec sa vydaril, slušne vypointovaný, niečo ako z pera Stephena Kinga. Čisto subjektívne, keby sa pridalo viac hororových prvkov, mohlo ísť o vynikajúcu atmosferickú pecku. Ale spokojný som aj tak. 70/100 (19.06.2014)

Horor to teda podle mě není, ale už dlouho jsem z mysteriozního filmu neměl po shlédnutí tak divný pocit, jako právě po filmu Session 9. Celé je to neuvěřitelně zvláštní, včetně samotné pointy. Nejlepší na tom všem je ale budova, ve kterém se celý film odehrává a která do filmu předává absolutní atmosféru. Díky té budově je film totiž naprosto perfektní, přenáší na diváky ty nejhorší možný pocity, kterými si člověk může projít, během 100 minut. (11.04.2011)

Ty prostory byly úžasný a pro horor jak dělaný. Výborný byl i námět, ale to zpracování jsem příliš nepochopil. Strašně laciný až telenovelovský look mi fakt vadil. Přestože atmosféra je díky tomu prostředí i příběhu výborná, tak kamera a hudba je úplně mimo. Těsně po dokončení jsem ještě uvažovat o 4 hvězdičkách, ale jak se mi to uleželo v hlavě, tak mi to laciné zpracování vadí čím dál víc. (04.05.2012)

Chamtivost. Zvídavost. Bojácnost. Žárlivost. Osamělost. Pět negativních charakterových vlastností koncentrovaných ve stejném počtu rozdílných postav. Které jsou opravdu špatné? Která je nejhorší? Z které se vyklube něco daleko většího? Úvodní hodina je během prvního dojmu považována za nudný, prodloužený prolog nesoucí pravděpodobně odpovědnost za zdejší nízké hodnocení. Až po něm jsem si ale vlastně uvědomil, jak neuvěřitelně důležitou funkci má. Vlastně primární. Na první pohled značně dlouhou dobu totiž do nejmenších detailů psychologicky rozpitvává všech pět pracovníků a ukazuje nám všechny jejich pozitiva, negativa, názory a myšlenky, aby divák vůbec dokázal emočně pochopit závěr. Po dvou třetinách, které obsahují duchařské náznaky signalizující podobnost s vybranými ghost-horrory, se teprve rozjíždí to pravé peklo. Člověk si ve své ješitnosti blaženě užívá pocitu, že pointu odhalil už na začátku a už jen z povinnosti dokoukává, aby se ve svých domněnkách utvrdil. A ono ejhle. Hrůzostrašný potenciál opuštěné psychiatrické léčebny dostává zelenou, nastupuje tísnivá samota a už se veze. Kaskádu zvratů ve výsledné pointě doplňuje nervy drásající běh o život v temných podzemích, příchod dalších aktérů a mnoho násilí, z kterého ale není většinou nic vidět, a tak může děsivá fantazie pracovat na plné obrátky. To vše na pozadí podkresluje dokončení dialogu doktora a pacientky, který v sobě ale skrývá daleko více, než by se na první pohled mohlo znát, doplněn o děsivě temnou, údernou hudbu. Zapomeňte na filmy předvídatelné od první minuty. Zapomeňte na filmy s nečekanou, ale vysvětlenou pointou. Připravte se na film, který vás donutí zapojit mysl a ozkouší vaše dedukční schopnosti, při neovlivnitelném podvědomém řešení záhady, co se tam vlastně děje. A závěr nevysvětlí vše. Na úplné, stoprocentní dokončení příběhu si musíte přijít sami, i když to není dvakrát těžké. Ale ten konečný úšklebek na Vaší tváři, značící těžce vydýchatelné navození dusivé atmosféry, nespočet překvapení nad zvraty v ději a uvědomění si výsledné pointy, ten za to stojí. To od filmu očekávám, to by mi měl dát. Možná jsem v příliš dobrém rozpoložení, možná jsem příliš tolerantní, možná jsem jeden z těch, kterým závěr dokáže plnohodnotně vynahradit předchozí události. Každopádně tento snímek je pro mne definitivním uvědoměním si síly a kouzla čistě psychologických filmů a ode dneška se pro mne stávají prioritou. Přesně to jsem potřeboval. Sbohem, mainstream Prokletý ostrove a další, vyrážím vstříc nedoceněným psychárnám. A blázen nejsem. Lobotomii ne prosím. Né! Co to děl... Nejlepší soundtrack z filmu 100% (05.01.2013)

Filmy s podobným vyústěním nemám moc ráda, většinou mi to přijde jako podraz. Ale hororové napětí film rozhodně má. Patří do toho typu, který způsobuje nepříjemnou tíseň a nervozitu spíš než strach, za což můžou některé znepokojivé scény a hlavně pak znepokojivé vyústění. Jedna z mála rolí D. Carusa, kde mi nevadil. (25.01.2011)