Maska zrcadla

Musím říct, že jsem asi čekal moc, to je hlavní problém který jsem s tímhle filmem měl. Prostě se u jednoho z mých oblíbenýh autorů nemůžu spokojit s tak jednoduchým až banálním příběhem, který sice obsahuje pár skvělých nápadů, ale ve výsledku se je nepodařilo pořádně spojit do nějakého uspokojivého tvaru. Navíc je znát že na film bylo méně peněz než by si opravdu zasloužil. Také mi úplně neseděla hlavní herečka, které jsem moc nevěřil. (25.05.2008)

Tenhle ujetý film připomíná moderní Alenku v říši divů a Nekonečný příběh dohromady, je sice pěkný po vizuální stránce, ale mně vykreslení snového světa hlavní hrdinky moc nesedlo... Příběh je takový nijaký, první půlka celkem dost nudí, kdyby se to trochu nerozjelo, byla bych další z řady, kdo by měl velký problém MirrorMask dokoukat. Za kreativitu a vizuální stránku dávám 45%. (22.10.2008)

Zpracování dospívání dívky, která řeší svůj vztah ke světu i matce a najednou se ocitá ve zlomové situaci, je nápadité výtvarně. Odehrává se ve snu. Na můj vkus to však bylo příliš depresivní, výtvarná stránka mě nijak neoslovila, celé to byla jedna velká haluz a pod tím vším temně okrovým obrazovým balastem to byl dost fádní příběh, který byl mnohem lépe popsán v Alence za zrcadlem (a to ještě střeleněji) i zobrazen ve Faunůvě labyrintu (s mnohem větší logikou a vypravěčskou odvahou nevyjít vstříc divákovi). SHRNUTÍ: Depresivní Alenka v temné díře. (27.03.2023)

Dave McKean je geniální a fenomenální výtvarník s velice osobitým stylem. Ovšem to o něm bohužel neplatí pokud je v pozici režiséra. Vizuálně je Mirrormask dílem bezesporu originálním, ale je na něm až přespříliš znát omezený rozpočet, který zabránil v rozletu McKeanova tvořivého ducha. Nápady mu nechybí, ale pokud se nemůže opřít o herce ani scénář, napsaný společně s dalším velikánem Neilem Gaimanem, tak mu toho mnoho nezbývá. Vznikl tedy shluk více či méně dobrých scén, které tu a tam nepostrádají atmosféru, ale dohromady netvoří konzistentní celek, který by zaujal, natož vtáhl, do této fantaskní pohádky. (15.07.2007)

..... „Často si pleteme to co si přejeme s tím, čím to ve skutečnosti je.“ Po vizuální stránce naprosto omračující už od úvodních titulků. Příběh Heleny, která se po konfliktech s rodiči ocitá ve Městě světla plné masek ..... bez masky (pouze s vlastní tváří) ..... „Jak poznáš jestli jsi šťastná nebo smutná, když nemáš masku? Nebo rozčilená? Nebo připravená na moučník? -Mám obličej.“. „Abych byl upřímný, vy lidé pro mě vypadáte všichni stejně. Bez pořádných obličejů můžete být kdokoliv.“ Černé lepkavé bláto ze Země stínů, z kterého s každým plesknutím vznikne pavouk s obrovským okem. Okřídlené kočky s lidskou maskou, které si pochutnávají na knihách. Urážlivé létající knihy „Dokud si myslí, že se ti nelíbí, tak se stěhují zpátky do městské knihovny“. A možnost okny nahlédnout do reality, na sebe sama. Originální šílenost u které jsem pouze na pochybách pro koho je vlastně určená, ale pro děti asi ne. (05.04.2006)