Plačící pěst

Už som začal strácať nádej, že niekedy uvidim film z prostredia boxu, ktorému nebudem mať čo vytknúť. Naštastie som sa dostal ku tomuto snímku a musim zvolať: "Konečne". Konečne som uvidel film, kde sa snúbi silný emocionálne ladený príbeh s reálnymi (samozrejme v rámci možností) ukážkami tréningu a samotného zápasu. Boxeri sa nachádzajú v rovnakej váhovej kategórii, postupne strácajú silu, presnosť, koordináciu pohybov a dokonca používajú obranu! A čo sa týka dejovej línie, konania postáv a konfrontácie ich životných príbehov, tak ku Adrianovej obsiahlej a veľmi výstižnej štúdii už nemám čo dodať :) 10/10 (21.10.2005)

Na Crying Fist jsem se těšil hodně, asi především kvůli Choi Min-shikovi (samozřejmě je opět úžasný). Prvních pár minut jsem viděl ještě doma na PC několikrát a byl jsem nadšen. Bohužel, film cca po 40 minutách ztrácí tempo (nebo alespoň já bych celou vězeňskou část docela prostříhal), občas nabídne skvělý moment (především s Tae-shikem), ale na intenzitě začně nabírat až poslední půl hodiny, která smeřuje k nevyhnutelnému zápasu, IMHO velmi silnému vrcholu filmu. Jak box vůbec nemusím a i ty nejuznávanější boxerské filmy mě tolik nebraly, Crying Fist se mi líbila více, asi proto, že o box jde až v druhé, třetí řadě a upřednostěny jsou postavy a jejich psychologie, i pro které není box to hlavní. Ovšem zde je závěrečný souboj lahůdka, protože každé kolo je točeno jiným způsobem, velmi příjemné. ___ Číselné hodnocení se v průběhu filmu měnilo od 100 % pro začátek, přes 80 % za střední část a konečně k závěrečným 100 %, tedy průměr za 90 %. (12.07.2005)

Muz v strednych rokoch na pokraji rozvodu, mladik nevaziaci si rodinu smerujuci z ulice rovno za mreze.....co noveho nam vlastne prinasa tento film? To nieje vsak spravna otazka. Otazka znie : Ako korejci z tak doslova otrepanych prvkov dokazu vykuzlit tak putavy a silny pribeh? Tazko odpovedat. Mozno to netreba riesit a staci si ten film pozriet. Ludia moji, take K.O som dostal naposledy pri pozerani Brotherhood of war, a to uz je co povedat. (10/10) (10.07.2007)

Po formálnej stránke detailne "vymazlený" film, od ktorého som dostal zase raz emociálne KO :-) - z veľkej časti aj preto, ako prevracia jednu zo zabehaných žánrových formuliek drámy zo športového prostredia (konkrétne boxu). Filmy daného razenia väčšinou celý svoj dej využívajú iba ako "prípravu" na finále, v ktorom je hlavný hrdina fyzicky konfrontovaný s najväčšou výzvou svojho života (čo samozrejme platí aj v prípade Crying Fist). Lenže zatiaľ čo vo väčšine týchto filmov máme v záverečnom dueli nášho hlavného hrdinu, ktorému skrz podrobne budovanú identifikáciu v predchádzajúcom deji držíme palce o to viac, o čo beztvárnejšie a často až negatívne je vykreslený jeho oponent, tak v Crying fist nič také nie je z dôvodu, že hlavní hrdinovia sú tu dvaja. Pre obidvoch je ich vzájomný duel životná šanca zmeniť sa z ľudskej trosky na NIEKOHO. Obidvaja nemajú duelom čo stratiť, iba získať. Obidvaja sú nám v priebehu fimu citovo veľmi priblížený. A tak, keď nadíde záverečný duel, neviete komu máte držať palce a hlavne neviete, či to chcete. Zaangažovanosť je v tomto prípade oveľa intenzívnejšia, pričom box tu metaforicky slúži na konfrontáciu vo viacerých smeroch: mladosť vs. zrelosť, rodinné zázemie vs. vyvrheľ spoločnosti, rokmi viac menej tlmené správanie (dané únavou životom) vs výbušná povaha, atď... . Prepracované charaktery postáv dané už samotným scenárom sú ešte umocnené hereckými výkonmi ústrednej dvojice. Min-Sik Choi je ako vždy bezchybný, ale potešujúce je to, že tentokrát má minimálne vyrovnáneho konkurenta - Ryoo Seung-beom (pozn. je to mladší brat režiséra filmu, s ktorým spolupracoval už na jeho predchádzajúcich projektoch; zaujímavosťou je aj to, že meno postavy, ktorú stvárňuje - Yu Sang-hwan je identická s menami postáv stvárnených práve v spomínaných predchádzajúcich bratových filmov - Arahan a No Blood no Tears). Crying Fist na milimeter presne charakterizuje jeden z jeho sloganov "Blow-straight to your heart" (15.06.2005)

Nikterak světoborně vygradovaný a stejně podaný příběh o dvojici boxerů, toužících získat divácké sympatie a vlastní uvědomění prostřednictvím zaběhaných dějových schématů a netradičně pomocí dvou paralelně vyprávěných linií. Outsideři, jež musí najit sami sebe, tradiční rodinné hodnoty a sport je pro ně prostředek vykoupení, tu už několikrát byli. Stejně jako klasická témata filmů, jejichž hybným motorem je budování fyzické stránky člověka. Sebetrýznění jako očista, nutnost ztráty všeho blízkého k objevení sama sebe atd. Vynikající úrovní oplývají samotné zápasy zúčastněných, které působí naprosto autenticky. Naproti tomu je kamera v mnoha jiných scénách zbytečně neposedná a na sebe upozorňující, což nabourává jinak precizní technickou stránku, která si s hraje barevnými filtry, světlem a podobnými záležitostmi. Závěrečná snaha autorů o nutnosti přerozdělování diváckých sympatií bohužel vychází naprosto vniveč, stejně jako drtivá většina vězeňských pasáží, kterým by slušelo silné prostřihání a zkrácení. Agresivitu a hloubku Zuřícího býka tu nenajdete ani náhodou, snímek o chudém italském chlapci s geniálně jednoduchou dějovou linií o americkém snu by se na korejské poměry našroubovat snad dal, ale nebylo by to zapotřebí a tak celá tahle podívaná nejvíce připomíná (zejména svou formální stránkou) promrhaný potenciál Aliho, který se stal labutí písní Michaela Manna. (12.12.2005)