Sjezdař

Tak na počest osmdesátého ročníku závodu na legendární sjezdovce Streif, který proběhl minulý víkend, jsem si doplnil tenhle film o jehož existenci jsem neměl ani potuchy. Takže tímto děkuji komentátorovi přímého přenosu v České televizi, že se o něm zmínil, tak jsem nelenil a hned jsem se po něm podíval a našel ho na ulož to i s Českými titulky. Rozhodně se jedná o zajímavý pohled do dob lyžařského pravěku úplně ne, ale přeci jenom do časů, kdy neexistovaly žádné protektory páteře, žádné super záchytné sítě podél trati a podobné vychytávky. Jezdilo se za každého počasí. Mlha nebo čerstvý sníh na trati? Žádný problém. Takže když to vezmu optikou dnešní doby, tak je to vlastně relativně bezpečný sport. I když i dnes dochází k vážným zraněním i smrťákům, ale už ne v takové míře. Jinak až na ty zmíněné bezpečnostní prvky se zase tolik nezměnilo. Sjezdový postoj je pořád sjezdový postoj a pořád je to adrenalin pro pár šílenců. Filmu jako takovému by prospělo míň keců a víc závodění, protože postavy mě moc nechytly, ale je to zajímavý relikt dávných časů. To rozhodně.65% (29.01.2020)

"Vezmeš mého nejlepšího sjezdaře a necháš ho narazit do kamenné zdi." Tak už to bývá, když se na sjezdařskou trať vydají dva jezdci najednou a do cesty se jim postaví viadukt. Musím se přiznat, že mě hrozně bavilo sledovat sjezdové lyžování v plenkách. Tedy rozevlátý styl a hrbolaté tratě lemované skvělými bezpečnostními prvky - skálami a stromy. To však bylo vše, co mě zaujalo, protože film je to převážně mlčenlivý, závody byly natočené poměrně nepřehledně, otázky novinářů mi připadaly dementní (a vesměs nezodpovězené) a kdyby Dave jednou famózně nevytroubil plkající paní Stahlovou, tak bych se snad ani ničemu nezasmál. (14.04.2016)

Dle mého názoru jen lehce nadprůměrný film ze sportovního prostředí jak jinak, než inspirovaný skutečnou událostí. Chybělo především více dramatických momentů, ten nejvýraznější v závěru byl nahlodán nevěrohodností situace a vyzněl trochu amatérsky. Sjezd z pohledu lyžaře byl rozhodně nevšední zážitek a jedna z nejlepších scén filmu. Vynikající herecké představení egoistického Roberta Redforda, ale ještě více se mi líbil Gene Hackman v roli trenéra, který musí zvládnout americký lyžařský tým plný individualit, z nich každý chce uspět. Věta „Nikdo nepojede, dokud já neřeknu“ jeho postavu vystihovala dokonale. Musím též souhlasit se zde již jinými zmíněnou myšlenkou, že tehdy (nejen) lyžování připomínalo sport více než dnes a bylo to ještě takové zdravé a romantické soupeření. (02.12.2012)

Někteří ujížděli na lecčem u California Dreamin´, jiní sjíždí prudké svahy ve Wengenu. Píše se rok 1969... Inspirace skutečným příběhem (vrrrrrr) lyžaře, kterému bylo víc jeho vlastní ego než týmová spolupráce. Sportovní drama bez špetky dramatické situace, dalo by se říct i bez scénáře. Žádná žánrová klišé, ale vlastně ani žádný žánr. Hraný inscenovaný dokument? Dražší home video? Vynikající je ovšem kamera a střih záběrů lyžování, Redford hraje tradičně výborně. Film měl zvláštní nepopsatelnou atmosféru, prchavé puf, které může rázem zmizet. Zvolil bych černobílou kameru... (27.06.2011)

Velmi zajímavý snímek z ne zcela obvyklého sportovního odvětví. Hlavní postavou je David, závodní lyžař z malého města, který spoléhá na budoucnost slavného sjezdového lyžaře. Je ovšem velmi nevyrovnaný, především ve vztahu ke svým blízkým, trenérovy, kolegům s týmu, ženám obecně. Film se pohybuje od vyloženě sportovních pasáží a po psychologicky napjaté scény. Filmu by se dalo vytknout opravdu nevyvážené ztvárnění ženských postav, naivní a promiskuitní kamarádka z rodného městečka, chladná přítelkyně z Evropy, úplně pitomá reportérka. Až mi přišlo že si režisér nebo scenáristi řeší nějaké komplexy vůči ženám. (26.11.2012)