Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rivah
    *****

    Nostalgické ohlédnutí za první láskou a přátelstvím i bilancování na prahu středního věku. Vzpomínky na blažené i všední dny - jizvy na duši zůstávají... Desplechin umí jako obvykle natočit přesvědčivě i situace na hraně. Vše táhne Amalric, režisérovo alter ego (zde o deset let mladší), ale i ostatní jsou velmi dobří. (90%)(26.9.2015)

  • Vitex
    ***

    Film celkově na velmi vysoké úrovni (kamera, režie, herci atd.) a celkově rozhodně sympatický. U mě ale nastal jeden zásadní problém, totižto že od chvíle, kdy se film začne věnovat Esther, už to dál nežeru, respektive přestávám jít s hlavní postavou Paulem, nerozumím mu, nevciťuji se do něj, protože mě narozdíl od něj Esther sama o sobě vůbec nefascinuje, žádná láska na první pohled nepřichází, přičemž ale jakoby s tímto Despechin zásadně počítal, vše vsadil na tuto "automatickou" přitažlivost představitelky Esther pro jakéhokoli diváka. Asi proto se bohužel tvůrci nevěnují nijak zvlášť nějaké názornější explikaci její postavy a dějovým či situačním budováním její pozoruhodnosti. Místo toho občas ve vnitřním monologu Paula zaslechneme, že prý je drzá, výjmečná, samozřejmá a kdoví jaká, ale to taky spíš až v poslední třetině filmu.. Já jsem tedy s Paulem emocionálně nešel a film mi proto připadal dost "pouze odvyprávěný" a přitom taky trochu odnikud nikam. Druhá věc pak je, co si počít s postavami, které, přestože jsou samozřejmě nezralé atd., se chovají tak evidentně sobecky, nepromyšleně, nezodpovědně, "morálně nekoherentně".. Ani jedna z postav v sobě vedle toho nemá nic dalšího a natolik sympatického, aby to vyvažovalo tuto směs puberťácko-nihilistické a znuděně-promiskuitní do-sebe-zahleděnosti a nesvéprávnosti. Nemůžu to bohužel brát ani jako nějakou kritickou zprávu o čísi generaci, protože reflexe po letech z předposlední části filmu je vlastně... trochu plačtivě bezzubá (a pro mě emocionálně nevěrohodná, jako celý vztah Paula a Esther).(16.2.2016)

  • andrii
    *****

    Ty dokáže jen stroj času /u/nést. Ty umí jen mysl přivodit, hlava rozehrát...Tu noc mezi nimi jiskry létaly, a když se pomilovali, rozhořely se plameny, které nabraly nekontrolovatelný spád. Hicovali spolu v žáru nirvány, ale když se rozcházeli, každý přiložil po svém polínko do ohně bolesti, odtržené "samoty," a ani vzájemné, výřečné dopisy útěchy, lítosti a vzlykající lásky, je neuchránily od popálenin stupňů nejvyšších. Byli dědici Romeů a Julií, turbulentní milenci ochutnávající nejkrásnější lidský cit, který hřál, ale když není uvážlivě udržován, pálí vztahový řád, je spálen na popel i člověk sám. Něžná ze vzpomínek, první náš polibek. Svůdná, oděná šatníkem vášnivých historek. Rozjitřená, poslední k/l/apka citových šarvátek, nezhojitelných ran, když nabízí se v plén jako kněžka, sladký med.(19.11.2017)

  • blondboss
    **

    Francúzsky pokus o komerčno-artový snímok o jednom živote a láske. Musím priznať, že príbeh dosť chaotický, väčšinu času som ani netušil, o čo hlavným predstaviteľom vlastne ide. Jeden z tých filmov, ktorý si raz pozriete, pokrútite hlavou a v živote si ho už nezapnete. Takže pre mňa to nebol ani artový a ani filmový zážitok, skôr dvojhodinová nuda. 40 %(17.8.2017)

  • Slarque
    ***

    Mathieu Amalric vzpomíná na dětství a mládí své postavy... a přitom má ve filmu jedinou scénu, ve které sám může něco zahrát. Jinak tam žádná scéna s ním nemá žádný význam. A podobných nesrovnalostí je tu více. Až jsem si nakonec položil otázku, proč nám vlastně Arnaud Desplechin tento příběh vypráví... a odpověď nenalezl (50%).(19.11.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace