Mezi mužem a ženou

Dva pohledy, muže a ženy, dvě neúplné půlky jednoho obrazu. Chtělo by se říci, že rozdělením plátna vedví toužil režisér vyjádřit neslučitelnost ženského a mužského pohledu na svět a nemožnost úplného porozumění mezi pohlavími. Nu, to je samozřejmě možné, ale pak nevybavil své postavy natolik specifickou ženskostí a mužskostí (byť subtilní rozdíly pozorovatelné jsou), aby bylo toto zcela zřejmé. Je to snad spíše dobře, protože by to dost možná vedlo ke zploštění obou charakterů. Takto můžeme ono "nedorozumívání" vnímat v obecnější rovině a mohlo klidně nastat mezi mladým a starým, cizím a zdejším, chytrým a blbým. Mně osobně se zdá, že v tomto případě nastalo prostě mezi jedním a druhým. Nebylo však nijak tragické a hluboké a rozhodně mi nepřipadalo nevyhnutelné. Inu, tam, kde lidé usilují spíše o zajímavou stavbu věty než o to, aby jim bylo porozuměno, aby sdělili podstatné, tam se neporozumění dá očekávat. A to je má nejpodstatnější výtka filmu. Smůla, když na dialozích stojí. Věty tedy plynou a přinášejí sebou minulost, která proplouvá kolem diváka, jenž jediný jako by ji opravdu pozoroval. Ti dva nejsou odděleni svojí odlišnou "pohlavností", ale roky, které nestrávili spolu. A scénářem. Své setkání zneužijí k tomu, aby se na okamžik klamně vrátili do chvil šťastnějších než Teď, bezstarostného Tehdy. K čemu však to všechno? K čemu sledovat, jak plynou slova a činy, jež za moment odplují do kanálu zapomnění... I toho mého. Raději si ještě někdy pustím Scény z manželského života. V těch se nezapomíná... Silné ***. P.S. Nakonec mé výtky nejsou možná úplně fér. Právě ona určitá prázdnota, pocit "léta jsme se neviděli a léta se zase neuvidíme", působí při zpětném pohledu poměrně autentiticky. A zároveň i nepříjemně, což je možná právě to, co mi (nevědomě) vadilo. (24.03.2009)

No nevím, ale hodnocení mi přijde dost ale dost vysoké, možná jsem ten film nepochopil nebo do něj nejsem dostatečně "zralý". Ale já se tak neuvěřitelně nudil že i seriál "Tak jde čas" mi přijde krátký. Celých 85 minut se šíleně táhlo. Ani herci v podání Eckhart či Carter mě nijak neokouzlily. A celý jejich "chemie" mě dost otravovala. No nci mě to nebavily ale chápu že ostatní z toho byly unešení. (11.03.2011)

Úplne iná romantická polodráma ako všetky ostatné. Neviem presne čo všetko som mal pochopiť a nepochopil som, ale myslím, že som nepochopil úmysli tvorcov. Rozdvojenosť kameri ma nedostal, neprišlo mi to príliš originálne. Dialógy aj keď neboli zlé, ale nudili bohužiaľ už z úvodu. Film je našťastie krátky, ale aj tak sa niekomu môže zdať neznesitelný kôli neustálym kecom, ktoré obyčajnejším ľuďom nič nehovoria. Herci priemerní. S hodnotením idem rozhodne nižšie. 45% (06.01.2010)

Bože, za co? Byla jsem fakt pořádně zklamaná. Mí oba oblíbení herci, Carterová a Eckhart, už to by měla být záruka aspoň tří hvězdiček. No, asi za ten scénář nemůžou, ale proč v takové slátanině vůbec hrají? Na svatbě se sejdou bývalí manželé (že to nejsou neznámí cizinci se dozvíme poměrně brzy), stráví spolu noc a kromě nějakého toho sexu spolu mluví...a mluví...a mluví. Proč ne, nemám nic proti konverzačkám, ale když mají nějaký obsah a myšlenku! Jo, a taky je celý obraz rozpůlený, opět ale bez jakéhokoliv účelu. No prostě všechno špatně. (15.09.2009)

Tohle by byla výborná konverzačka, kdyby se režisér nesnažil být přehnaně originální a nerozpůlil obraz na dvě části, což nepůsobí jako ozvláštnění, nýbrž jako zbytečně rušivý element. Píšu zbytečně, protože hlavní devízou tohoto filmu rozhodně není odlišný pohled muže a ženy, jenž má být znázorněn rozpůleným obrazem. Tou je skvěle napsaná osmdesátiminutová konverzace, která postupně odkrývá minulost dvou hlavních postav a která i díky charizmatu a vzájemné chemii Heleny a Aarona nenudí a má jistý náboj od začátku až do konce. (05.07.2016)