Sleepless Nights
VOD (1)
Obsahy(1)
Definitivní verze dokumentárního filmu o tzv. "krizi v České televizi" z přelomu let 2000/2001. Snímek zachycuje její klíčové okamžiky, soustřeďuje se zejména na třináct dní, počínaje Štědrým dnem, během nichž se tehdejší oficiální programová ředitelka rozhodla vysílat vlastní zpravodajské relace. Autoři se namísto angažovaného pohledu na problém samotný soustředili na jednotlivé portréty angažovaných aktérů. Výsledný film tedy není pouze snímkem dokumentujícím jistý dějinný fenomén, ale zejména obecnější studií lidského chování v krajní situaci, již zmíněná televizní krize dokázala výjimečně dobře simulovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Ukradená televize. Pak ji slohli Zeleznemu. A uz je mi tak nejak i jasne, proc ma se synem rekneme slozite vztahy. CR se z toho puce nevzpamatovala dodnes. Funkci zpravodajstvi plni z malinke casti nezavisla media za korunu padesat mesicne. A to nemuze stacit. Zbytek lzi a propaganda. Tohle je vserikajici napriklad: https://www.youtube.com/watch?v=mdtTcRi9Xg4 ()
Holt mladá demokracie... Člověk jen kroutí hlavou, co se tu mohlo dít a jak si někteří představovali demokracii. (Na tom se toho zas tolik od té doby nezměnilo.) Nejlepší a stále platná část je rozhovor jednoho nounejma, Pavel Chalupa se jmenuje (dělal dřív dabingy, pak se dal na sektářství a uvedením jména už to není nounejm), s Mejstříkem, kdy Chalupa Mejstříkovi vysvětluje, co je demokracie a jak funguje a co demokracie v žádném případě není. I kdyby se už nikdy v žádném filmu neobjevil, tak své splnil, jeho štěk je jedním z nejlepších výstupů v české polistopadové tvorbě. Mnozí jeho slova dodnes nepochopili a bohužel ani nikdy nepochopí. Hlavně díky tomu je tento film velmi nadčasový. Z pohledu diváka, který dobu zažil a události pamatuje, hodnotím dokument jako velmi nostalgický. (Pamatuju si na Hřebejkovo uvedení Pelíšků, které jsem po nahrání na video v následujících lednových a únorových dnech viděl asi desetkrát.) Dobře hodnotím i řeč jednoho z revolucionářů, Jana Krause, který pochopil, o co jde, ale nepochopil, že zvolený způsob - obsazení televize, protože parta televizáků a jejich fandů to tak cítí a má názor, je nepřípustný. ()
Scény ze zákulisí Bobovize jsou dokonalé. Lidi z ulice točí zprávy, moderuje se obýváku nebo kumbálu. Dokonalý underground. Naneštěstí ho dělají lidé, kteří touží po světlech ramp. Bude to už dvacet let. A Xaver s Bobo by rádi repete... Na stránkách ČT24 o tomhle dokumentu někdo napsal, že je to v podstatě jen sestřih z událostí. Zřejmě to psal člověk, co nikdy neseděl ve střižně. Takže já bych dodal, že je to velmi precizní sestřih z velmi dobře natočených akčních scén. ()
Tenhle dokument sice viditelně stárne s tím, jak člověk zapomíná kontext a figury, ale přesto bych řekl, že jde o svého druhu velmi cenné svědectví doby, navíc okořeněné pohledem obou stran ( nebo snahou o něj ), což nebývá tak obvyklé. V kontextu mě napadají dvě věci: dost by mě zajímal dokument o Janě Bobošíkové, škoda, že ji nesleduje v průřezu desetiletí třeba Helena Třeštíková. A existuje něco takového i o štěpení Železného Novy? ()
Nemusíte se vyznat v historii ČT, abyste si užili tento mimořádný dokument. Sice v něm jsou zachyceny události staré přes 10 let (boj o podobu ČT), ale řeší se veskrze nadčasové otázky. Celá "krize v ČT" je totiž především o tom, jestli ctít víc zákony nebo morálku. Správně by se to mělo překrývat, ale tak to u nás bohužel zatím není. Lidi si zvykli, že poslanci často vytvářejí špatné zákony a že bývá lepší je obcházet, nedodržovat. Logicky pak lidi vše poměřují dvojím metrem: podle zákona a podle svého morálního kompasu. Takovýto stav samozřejmě přináší konfliktní situace: nedávno se to ukázalo v kauzách R. Smetany (plakáty), skupiny Ztohoven (semafory) nebo V. Bárty ("půjčky" ≠ úplatky). V roce 2000 v "krizi v ČT" šlo také o zápas oněch dvou principů: ZÁKONNĚ, ale podivně zvolený ředitel (navíc podezřelý z napojení na ODS, tehdy zapletenou do opozičně-smluvních obchodů) se svojí "Bobo" skupinou, co chtěli v ČT dělat radikální změny × nezákonně vzbouřená skupina novinářů ctící MORÁLNÍ stránku věci (a tedy požadující napřed průhlednou volbu ředitele a veřejnou diskusi o ČT). Konflikt byl tehdy vyhrocený na maximum možného, díky čemuž je v dokumentu řada velmi silných momentů (názorový střet M. Mejstříka a P. Chalupy, ulička hanby vytvořená demonstranty pro J. Bobošíkovou, atd.). V dokumentu se ale člověk může pozastavit i nad otázkami, jako jsou zneužití postavení médií / politiků, manipulace s davem nebo prospěchářství. ... ... ... ... ... ... ... A je tu ještě jeden pohled na věc: Četl jsem v Blistech, že si vzbouření novináři počínali jako trockisti, když se za pomoci svého revolučního hnutí chopili veřejnoprávního média a odmítali se vzdát, dokud jim nebude vyhověno. - Nutno přiznat, že na tom něco je; mantinely právního státu by se neměly překračovat, pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné možnosti. A je jedno, že novinářům šlo o nezávislou a odpolitizovanou státní televizi, tedy na Západě něco zcela normálního. ... No jo, ale to se to dneska kritizuje, když je ČT na vzestupu, pořád státní (resp. veřejnoprávní) a bez zjevného nebezpečí na obzoru. Dost možná právě i díky tomu, že v roce 2000 jistí novináři pocítili morální povinnost překročit zákony... :) ... ... ... ... ... ... ... Ale dost už. Zkrátka je to podnětná, strhující dvouhodinovka, jeden z nejlepších českých dokumentů vůbec. I ponaučení se najde! :) - Nenechat sebou manipulovat (= mít informace z více zdrojů) a účastnit se veřejného dění (volbami, demonstracemi, činností občanské společnosti). Jen tak se zákony a zájem veřejnosti sjednotí. .................................................................... "Děvko! Že se nestydíš!" - "Jaká je vaše reakce na reakci koncesionářů?" (pokřikování davu a pohotový dotaz reportéra ČT na J. Bobošíkovou procházející kolem) ()
Reklama