Zlomené květiny

Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. (14.08.2008)

84% - Jarmusch napsal kýčovitý příběh, ale film má ke kýči daleko. To je možná jeho hlavní klad. Nějaké moralizování, potoky slz při návratech na "místa činu", nebo dojemné shledání, si tu divák neužije. Film nabízí pouze děj, pár úsměvných scén, různé detaily k povšimnutí, a poměrně neutrálního hlavního hrdinu, což dává divákově fantazii mnohem větší prostor. Závěr je naprosto úžasný... Pátá hvězdička unikla filmu jen těsně, a sice proto, že se mi zdál místy trochu "odfláknutý". Opakování stejných střihových postupů v pokaždé stejném autě a pokaždé s touž hudbou, která je sice zajímavá, ale kdo už má naposlouchaný nějaký ten afro jazz, čeká marně na vývoj...prostě příliš málo kontrastů. Broken Flowers je film, co určitě stojí za shlédnutí, a já se k němu někdy moc rád vrátím. (06.06.2006)

Svět dokáže být plný tajných znamení. Možná jste zamilováni, ale nevíte o tom. A najednou se díváte okolo sebe a zjišťujete, že věcem, které byly ještě před několika dny šedivé jak zapomenutá zeď, čísi odchod vdechl růžový odstín. Jenže růžová je přítomnost, která opadává stejně rychle, jako plátky růže z Valentýna a kdysi kvetoucí minulost leží teď polámaná u vašeho prahu. Opíšete kruh a zatočí se vám nad vším hlava. Pochopíte, že vše má svůj skrytý smysl právě jen mezi dvěma údery srdce, ale že pak i v tom nejmenším mrknutí víčka se může skrývat ten nejhlubší smutek a že zrovna tamhleten mladík může být váš ztracený syn. Anebo taky někdo úplně jiný... (14.03.2009)

Od tohoto snímku mě jeden můj kamarád varoval, ať na něj nechodím, že je o ničem. Ale dobře jsem udělala, že jsem ho neposlechla. Poučená, že film má otevřený konec, jsem se více soustředila na cestu hlavního hrdiny, než na cíl. Protože o to v tomto novém filmu Jima Jarmusche jde především, cesta je důležitější než její cíl. Bill Murray je okouzlující, jeho minimalismu a smutným očím zkrátka nelze odolat. I ženské postavy mají něco do sebe, dokonce i Lolita :-) Takže konečný verdikt zní: zásadní film tohoto roku, který by si rozhodně neměl nikdo nechat ujít. (26.11.2005)

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)