Reklama

Reklama

Osmnáctileté Soně a o málo staršímu Brunovi se právě narodilo dítě. Nemají kam jít, ale nezdá se, že by jim to dělalo velké starosti: jsou zvyklí žít ze dne na den. Bruno se živí drobnými krádežemi a trochu i prodejem drog, ale Soňu má zřejmě rád a zdá se, že je ochoten postarat se i o dítě. Když ho ale Soňa pošle na procházku s kočárkem, který narychlo sehnali, zatímco sama čeká ve frontě, aby dítě zapsala do matriky, vybaví se Brunovi lákavá nabídka z minulého dne a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodne prodat dítě k adopci. Vzápětí je odnese podle telefonických pokynů před dveře cizího bytu a po chvilce sebere obálku s penězi. Vůbec nechápe, proč je Soňa tak zděšená: přece dítě si mohou udělat nové, kdežto peníze potřebují teď. Teprve když zjistí, že Soňa je neoblomná, vydá se na místo činu, aby dítě získal zpět. Po čekání v tajemné garáži skutečně dítě najde, ale je postaven před nutnost vrátit jednou tolik, než předtím dostal. Jak se Bruno, sám vlastně ještě dítě, vyrovná se všemi problémy, jež se na něj nahrnuly? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (82)

Jhershaw 

všechny recenze uživatele

Dítě vyhrálo v Cannes, a tak jsem od něj (a asi nejen já) čekal docela dost... což se bohužel nesplnilo. Příběh je docela zajímavý, ale stejně tak to mohla být zajámavá TV reportáž nebo novinový článek. IMHO tvůrci ve snaze natočit realistický film "pozapomněli" na možnosti, které film jako médium nabízí, formálně je poměrně chudý, bez příkras a umocňování, což sice ve výsledku vypadá, jako bych na to celé koukal ve skutečnosti z povzdálí, na druhou stranu mě to prostě nevtáhlo (narozdíl třeba od Hardcore) a většinu filmu jsem si odhmmmmmmmmmmal. ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval. ()

Reklama

swamp 

všechny recenze uživatele

Přesně průměr to není, spíš lehce nadprůměr. Nechci opakovat ty, kteří už tento film komentovali, ale jde přesně o to, že nápad to špatný nebyl. Jenže kdybych si v MF Dnes přečetl krátký sloupek o tom, že někdo prodal dítě, aniž by o tom matka nevěděla, tak by obsah sdělení byl naprosto stejný! A předpokládám, že po použití mé fantazie, bych si v hlavě dokázal vytvořit jakýsi imaginární příběh, který by byl jistě originálnější než právě L'Enfant bratrské režisérské dvojice Jean-Pierre/Luc Dardenne. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Biblický příběh. Moc se mi líbí, co tady napsal Tetsuo. Je to o něčem v srdci, ve svědomí, naléhavé a smutně to bolí. Jistě že je jakékoli ocenění nenutným darem za píli a vroucnost úmyslu belgických dvou bratrů, ale potěšení z jeho zisku může zahojit jizvy po výtoku citů, které ze sebe herci, Jérémie Renier ad. snad s pomocí Stanislavského vydali. ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Suché... naturalistický snímek Dítě je natočen dokumentárním stylem, bez použití hudby, bez jakýchkoliv doprovodných efektů, bez upravených ateliérů... a bohužel bez emocí. Jedná se o jakýsi záznam, tvůrci se snažili pouze o zachycení dané situace, což v důsledku není špatný úmysl, nicméně celkový dojem je natolik odtažitý a citově vyprázdněný, že mě prostě neoslovil. Rozhodně to není ten typ filmu, který mě vtáhne do atmosféry nebo který mě přiměje k citlivějšímu vnímání postav a kontextu. Spíš to na mě působí jako pokus o syrové drama, ovšem bez hlubší perspektivy. U takového typu bych očekávala minimálně detailní záběry, které by podtrhovaly niterní pochody Bruna, který nezištně prodal své dítě a pak se to snažil napravit, nebo větší prostor pro vyjádření Soni, která se s tím nemohla vyrovnat. Není potřeba hudby nebo dialogů pro nastínění oné atmosféry, ale když už je to ochuzeno o mnohotvárné prostředky filmové řeči, musí se jejich absence nahradit jinak (jako to třeba dokázal Dom Rotheroe ve svém debutu My brother Tom), což se tady teda nestalo. Přestože tam pár takových okamžiků bylo, na celovečerní film jich bylo žalostně málo a ocenění v Cannes se pouze divím. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (4)

  • Jimmyho "hraje" 40 různých dětí. (D3VIL)
  • Snímek získal Zlatou palmu 2005 za Nejlepší film. (Terva)
  • Film získal i dvě ceny Filmových kritiků v Torontu 2005 a to za Nejlepší režii (Bratři Dardennové) a za Nejlepší cizojazyčný film. (Terva)

Reklama

Reklama