Stavitel chrámu

Pražská pověst ze XIV.století o mladém staviteli, který se spojil s ďáblem,aby vybudoval následnou smělou chrámovou stavbu, která je známá i z literárního převyprávění Aloise Jiráska. Rolí odvážného stavitele katedrály tenkrát debutoval ve filmu mladý skoro k nepoznání Rudolf Deyl st. pro roli císaře byl získán Jakub Seifert, jeden z legendárních členů Národního divadla (bylo to jeho jediné učinkování před kamerou). Oba režiséři využily jako dekorace dokončovaného Svatovítského chrámu obestavěného lešením. Pro scénu požáru chrámu byl postaven důkladný model (stalo se tak zároveň poprvé v české kinematografii). Trik to byl tak zdařilý, že mnohé diváky to tenkrát prý natolik vylekalo, a mysleli si že filmaři doopravdy snad tenkrát skutečně nechali zapálit jednu z hradčanských dominant. Zároveň jde o jeden z mála českých snímků, které byly po první světové válce prodány do zahraničí. Např. ve Francii byl snímek tenkrát promítán pod strohým názvem Katedrála. (27.07.2006)

Historická tématika, která se v nejrozmanitějších podobách objevuje v počátcích všech národních kinematografií, nezůstala ani u nás bez odezvy. V prvním roce samostatné československé republiky byly natočeny i první historické filmy (Noc na Karlštejně, Rabi Löw, Utrpením ke slávě), mezi nimiž se nejvyšší pozornosti těší Stavitel chrámu. Film se nezabývá přísnými historickými fakty a v podstatě vychází ze známé pověsti o staviteli Petrovi, který se údajně spojil se samotným ďáblem, aby mohl dokončit impozantní stavbu svatovítské katedrály. Tuto legendu pak o několik staletí později literárně zpracoval spisovatel Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých, z nichž ostatně tvůrci scénáristické podoby dr. Šrámek a ing. arch. Koula vycházeli. Režiséři Karel Degl a Antonín Novotný se však zároveň snažili vytvořit dílo, které by se svým zpracováním mohlo přiblížit zahraniční produkci s mnohem vyšším materiálním zázemím. Nakonec se jim toto přání splnilo. Zejména ve Francii slavil film pod názvem La Cathédrale značné úspěchy. V hlavní roli vizionářského Parléře se objevil přední člen činohry Národního divadla Rudolf Deyl (tehdy třiačtyřicetiletý herec), který se na filmovém plátně znovu prosadil až za dalších čtrnáct let. Pro vývoj domácí kinematografie znamená STAVITEL zásadní mezník a zvláště uvědomíme-li si, že tvůrci byli nuceni pracovat v technicky nedokonalých ateliérech, získává dílo až nevídané rozměry. Vnitřní monumentalita je pak završena novodobým konzistentním hudebním podkresem Karla Louly. (14.11.2009)

Katrastrofická scéna s požárem LEŠENÍ je takovou maličkou revolucí v českém filmu. :-) Mezititulky dnes už opravdu pobaví, ale na tehdejší dobu se tento první český "velkofilm" docela povedl, když zohledníme i špatnou ateliérovou výbavu, s níž jsme si mohli nechat zdát o filmech, jaké tehdy natáčeli třeba Italové. 60% (15.10.2010)

Tu čtvrtou tam přikládám asi jen za hudební doprovod zde u nás na LFŠ, který tomu dal ten správný nádech a vlastně by za to tvůrci ani neměli tolik být ceněni. Pravděpodobně jsem neviděl starší film a asi bych ani neviděl, nebýt toto dílo jako předehra k dalšímu filmu. Ta Alena byla ale škaredá baba. Ale zápletka dobrá :). .. LFŠ 2018 MN (31.07.2018)

Úžasné zpracování osudu Petra Parléře, které by si zasloužilo mnohem mnohem víc. Na svou dobu maximálně využité prostředky, skvělý hudební doprovod a silná atmosféra. Přítomnost a spojitost s ďáblem je zobrazena výborně a prostředí je v podstatě autentické. Opravdu překvapivé, co vše může nabídnout němý film. Základy kvalit českého filmařského kumštu začínají zde. (14.02.2013)