Faktótum

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)

Docela vtipná óda na život, kterou ve své "zkažené" mysli vyplivl do světa Charles Bukowski a Bent Hamer se ji zase snaží převést na filmové plátno. Daří se mu to tak sřídavě. Zařazení některých epizodních příběhů, které jsou výňatky z jiných Bukowského knih je nedokonalé a i Bukowského předlohy neznalý divák rozpozná, že do příběhu prostě nepatří. Stěžejní dějovou linii, pokud se to tak dá vůbec nazvat, však Bent Hamer vypráví s dokonalým nadhledem, Matt Dillon je skvělý, stejně jako hudební doprovod, a stopáž je tak akorát. Suma sumárum, Faktótum je nadprůměrnou sondou do života jednoho z Bukowského velkých lůzrů. Tři a půl. [březen 2006] (14.03.2006)

A co? Koho zajímá, že jsem trochu jiný? Že mě nebaví žádná práce déle než pár hodin, že rád piju, mám rád ženský nohy a taky to, co je výš nad nohama. No a co? Mě se to tak líbí a nikdo mi to nevymluví.... Vždycky jsem si říkal, že spisovatelé a umělci mají zvláštní, pro některé z nás opravdu divný život. Jim to ale tak nepřipadá a tento bohémský způsob života je s nimi neodmyslitelně spjatý od chvíle, kdy vezmou do ruky tužku a kus papíru a zjistí, že je psaní zkrátka baví.. Nebo snad znáte spisovatele, který by zapadal do našeho běžného "konzumního" života? (26.12.2005)

Ač jsem si nedokázal v roli Henryho Chinaskiho představit Matta Dillona, tak musím říct, že byl skvělý a podoba s Bukowskim mě vyloženě překvapila. Snad jen ty jizvy po akné chyběly. Nevadilo mi, že byl film navzdory názvu "složen" z více Bukowskiho próz (Hrabalovské adaptace tak také velmi dobře fungují), ale měl jsem docela problém s Jan, a to proto, že Bukowski o ženě tohoto jména nikdy nepsal. Jasně, pochopil jsem, že jde o Jane, jeho životní lásku, dá-li se to tak říct, ale ta byla z úplně jinýho těsta, než jak ji zahrála Lili Taylorová, a navíc ještě o nějakých deset let starší než Bukowski. Tohle je od tvůrců vyloženě zbabraný. Také jsem nepochopil ten posun v čase. Ono to sice není až tak znát, ale Chrysler PT Cruiser cca 2000 a PC asi z téže doby na stole v kanceláři přeci jen bouchnou do očí. No ale jinak velká spokojenost. (07.07.2009)

Zatímco většina tu chválí, já musím kritizovat. Faktótum je nádherně zrežírovaný film, to ano, ale samotný příběh nestojí za nic. Henry Chinasky je nesympatický hrdinou, v němž se snoubí snad všechny stinné stránky lidské duše. Jeho žívot je sice zajímavý a do jisté míry a lákavý, ale rozhodně nedokáže být nosným prvkem pro celovečerní snímek. Sledování jedné etapy jeho života není v ničem zábavné a skládá se veskrze z několika pospojovaných příběhů, které spolu sice tvoří jeden pevný prvek, ale nedokáže diváka (resp. mě) nijak vážně oslovit. Na druhou stranu tu máme skvělý hudební doprovod, nádhernou vizuální stránku a několik (málo) povedených scének. 40% (03.09.2006)