Ohnivé léto

Ako sľubovalo žánrové zaradenie, film to bol skutočne poetický a romantický, no a leto skutočne Ohnivé (ale nie až tak, ako pri dnešných klimatických zmenách). Zatiaľ čo zápletka ma naozaj zaujala (tajomný cudzinec v zámočku, kde sa odohráva ideologický boj), menej už jej spracovanie. Režisér s kameramanom dokážu kúzliť krásne obrazy, práca s hercami však zlyháva. Až na Nedošinskú, ktorá si v pokoji perfektne odohrala to svoje aj bez zvláštneho režisérskeho vedenia (a na cca 13-ročného chlapca, ktorý je ďaleko lepší než hlavná mužská postava) všetci podľahli väčšiemu či menšiemu afektu. Buď nevedeli hrať naozaj, alebo niekto usúdil, že k závratne krásnym obrazom prírody sa hodí jedine patetický prejav. Hodí sa pravý opak. Aj keď dávam 3 hviezdy (41-60%), priznávam, že v tom filme je čosi také podmanivé, že mi to stále ešte straší v hlave. (07.06.2019)

Tzv. lyrické filmy 30. let byly pěkné prasárny, toto dílo nevyjímaje. Vzpomeňme na jebání koní jakožto asociace milostného vztahu v sensuální Extasi; onanie skrytá za roušku leštění harmoniky v poetické Řece; rovněž avantgardní díla nabízela rozmanité vášně – při převlékání syna otcem do dívčího oblečení ve Štvaných lidech jistě poskočí srdce nejednomu freudiánovi. U Ohnivého léta by ale Sigmund prosnil mnoho mokrých nocí, až tak vlhký a krásný tento film je (opět zde nechybí řeka, pupeny, díry a …koně). Julio se vrací po mnohaletých studiích na panství, jemuž nyní vládne teta s velkým T (tlak matriarchátu), která potlačuje Juliovy incestní vášně se sestřenkou Rosou s velkým R (rameny), amazonkou libující si v pekelné hře na klavír. Ještě, že je tu jeho stará dobrá chůva „Bába“ s velkým B (balony), jež utěšuje študákovo trápení pravidelně od pubertálního věku. Do dění nadto vstupuje rustikální 3 zahradníka Petra s velkým P (…), ovládajícího nejeden ryze mužský um, jakým je vyřezávání veverek ze dřeva; skopofilní Červená Klárka s velkým K (kudrlinkami) a malý přicmrdávač Střevlík s velkým S (stimulem). Člověk by potřeboval rozměr matematicko-fyzikální tabule, aby rozepsal nahuštěné vzorce vztahů a jejich proměnných, jež snímek v průběhu nabízí. Kde se vzal, tu se vzal Šimon s velkým Š (šmrncem), který si se svou bystrostí nezadá s kolegou ze série Slunce, seno… Stejně jako Troška, i Krška nezapře homosexuální tendence (příznivý vliv na bytostně uměleckou produkci Víta Olmera zřejmě udělal své) a jeho estetizování mužského těla v modu antické kalokagathie by si povšiml i Václav Upír Krejčí. Zcela vážně impregnovaná snaha vytvořit poetické dílo čpí natolik, že by Sontag mohla nalepit tomuto dílu nálepku Campu stejně hrdě, jako Pohlreich na štít hospodě U párku slečny Amálky. (09.05.2012)

Už tady bylo vidět, že pro Kršku je Šrámek (a hlavně jeho Stříbrný vítr) téma hodné zpracování svým symbolismem, stejně tak tím, že dokázal homosexualitu dostat do českého filmu. Jediné, co filmu sráží kvality (v obrazové, střihové a hudební rovině film nic neztrácí) je literátskost dialogů - Krška byl ovlivněn literaturou konce 19. století ve všech jeho směrech (impresionismus, symbolismus, anarchistická linie), ale kvalit svých vzorů nedosahoval. Kromě toho ještě čekal na Cupáka (škoda, že neobsadil do ústřední chlapecké role R. Hrušínského). Z. Janů pak byla mnohem lepší a přirozenější herečkou než její sestra. (05.06.2011)

Tak koukám, že ani sestra Lídy Baarové neuměla hrát (a ani kozy nemá, i když jí budou vidět přes mokrou košili bradavky). Film je hezký dnes již dokumentárním popisem v podstatě vesnických zvyků (i když se to odehrává v dnešní městské aglomeraci), idealizací vorařů. Ale to drama jak z červené knihovny! Ta neustálá ááách, óoooch, Petřéééé, to už tahalo za uši. Docela by mě zajímalo, jestli fakt byla těhotná, nebo to řekla jen tak, aby si ho udržela. Hezké scenérie, dokumentační pozitiva, ale herecky a scenáristicky i na tehdejší dobu zcela mimo. (07.09.2014)

Návrat Lídy Baarové do Prahy po jejím osudovém nešťastném milostném skandálu s Goebbelsem a urychleném vyhoštění z německých filmových ateliérů nebyl mnohým dvakrát po chuti. Doba a lidé se rychle změnili, Československo zmizelo z mapy světa a atmosféra nebyla příznivě nakloněna ani zrazené a rozbolavělé Baarové, která ovšem záhy našla útočiště v jihočeském Písku, kam ji pozvali Václav Krška s Františkem Čápem. Právě vznikající film, v němž se oba tvůrci chtěli prostřednictvím velkolepých přírodních scenérií vyznat ze své lásky k lidem, k mládí i k životu vůbec, nabízel ojedinělou příležitost také oběma sestrám Babkovým, tedy jak Lídě Baarové, pro kterou byla do již hotového scénáře bryskně dopsána jedna z hlavních rolí, tak Zorce Janů, talentované mladé herečce, dospívající zvolna v dívku nevšedního, jemného půvabu. V jejich těsné blízkosti se ocitl tehdy také jedenadvacetiletý Svatopluk Beneš vyrůstající po boku eroticky působící Baarové v jednoho z nejžádanějších filmových milovníků, ukazujíc zde přitom mnohé ze své stále ještě chlapecké váhavosti a cudnosti. Ohnivé léto, film plný snů, vášně a touhy, je vskutku ojedinělým zjevením uprostřed propuknuvší nesvobody, je otevřeným manifestem volnosti a radosti ze života. (03.10.2008)